Životní styl na venkově se dynamicky proměňuje. Řada venkovských domů je neobydlená, pouze malé procento budov je památkově chráněných. Hospodářské stavby již neplní svůj účel. Zachovávají ale typický výraz venkova a připomínají, jak udržitelně žily předchozí generace. (Koolhaas, 2020; Council of Europe, 2022) Jak reaguje architektura pomocí konverze vesnických domů a statků? V příspěvku se zaměříme na novostavby vstupující do struktury, která byla ve velmi špatném technickém stavu. Projekt tedy využívá pouze fragment bývalé stodoly nebo otevřeně přiznává poškození původního domu. Můžeme narazit na různé přístupy k ruině statku, od romantické estetizace po pragmatické využití. Do architektonické praxe vstupuje globalizovaná nabídka materiálů a inspirace z internetu, která stírá regionální detaily při úpravách venkovských budov. Jsou ale autorské zprávy o využití všech místních materiálů skutečně pravdivé? A je obnovení postupů z minulosti udržitelné pro okolní krajinu?