Kulturní domy se v Československu vyvinuly ve specifický typ stavby, který prošel v relativně krátkém období složitým vývojem. Dnes tyto projekty vypovídají o určitém období vývoje architektury, ale také o vypořádávání se této typologie s mnoha požadavky na multifunkčnost a reprezentaci, s variabilitou velikostních typů, s různou finanční nákladností i spojením často zcela protichůdných provozních zadání. Kulturní domy představují fenomén typický zejména pro střední a východní Evropu, ale najdeme je i na západ od nás, ovšem již nikoli v kontextu plánů centrálně řízených státních ekonomik. Od devadesátých let nové kulturní domy až na výjimky nevznikají, je tedy možné se na ně dnes podívat s poučeným odstupem jako na uzavřenou skupinu budov určité typologie, která vypovídá o aspiracích socialistické modernity.