Územní studie krajiny (dále ÚSK), jako nástroj územního plánování se zaměřením na multidisciplinární přístup k řešení, má částečně naplnit poměrově nevyváženou koncepci takzvané „volné krajiny“ – nezastavěného území v kontextu zasta- věného území a zastavitelných ploch. Ty spolu tvoří jedno prostředí a je proto nutné hledat kompatibilní plánovací holistické řešení návrhu, které reflektuje dosavadní územně plánovací činnost v kontextu environmentálních výzev. Článek se zamýšlí nad obecnou pozicí tohoto druhu územní studie v rámci územního plánování ve vztahu ke krajině jako jednot- nému celku. Je reflektován zkušenostmi zpracovatelského týmu ze zpracování dokumentace ÚSK ORP Blovice. Ty se promítají do rozpracování některých aspektů v podobě doporučení, formy dokumentace, její implementace a dalších možných postupů.