Publikace

To nic rozvíjející tvořivost - dětská hřiště od 50. let do konce 20. století - zaostřeno na afordanci minimalistických forem herních prvků

Ing. arch. David Seidler

Česká architektka Alena Šrámková (1929 - 2022) zdůrazňovala morální a výchovnou funkci architektury. Baráky a architektura by měly člověka usměrňovat. Vztaženo na délku lidského života, prostředí okolo nás působí již od dětských let. Existuje několik druhů elementů sídel ve vztahu k jeho obyvatelům. Od nepřímého určení k užívání jako osvětlení, technická infrastruktura, apod. které lidé užívají bez větší spoluúčasti. A pak jsou prvky přímo určené k aktivnímu používání jako venkovní posilovny, nebo hřiště různého určení, včetně těch dětských. Dnešní formy veřejných hracích prvků napodobují hrady, rozhledny, popř. zvířata ve zmenšené i odpovídající podobě. Použití umělých materiálů jde ruku v ruce s plněním bezpečnostních předpisů vyžadovaných na tyto části veřejného prostoru. Ve druhé polovině 20. století však existoval odlišný názor na ztvárnění těchto elementů veřejného prostoru a jednotlivě i sériově nabývaly i abstraktnějších forem, nemluvě o výtvarném řešení. Jejich přínos pro dětský věk plně vyhodnocujeme až dnes. Příspěvek porovnává prvky dětských hřišť vzniklých v zemích bývalého východního bloku a mnohé realizace van Eyckovy v Amsterdamu.

Za obsah této stránky zodpovídá: prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.