Jan Kotěra patřil k architektům, kteří se v první půli 20. století hlásili k „modernímu architektuře.“ Pojem „moderní“ ale byl chápán jinak v Kotěrově, a jinak v naší době. Stejně jako v Kotěrově době si dříve, než se přihlásíme k pojmu „modernosti“, potřebujeme nejprve ujasnit, jak daný pojem vůbec chápeme. Znamená pro nás „moderní“ nový, ve smyslu jiný, nebo pokrokový, jako pro Jana Kotěru a jeho současníky? Osobně bych v kontextu dneška především volila jiný pojem - současný. Použitý ve smyslu definice ideálu, tedy, jak by měla – mohla - architektura nejenom současnost ztělesňovat (což dělá ostatně každá, ať už vědomě či nevědomě), ale také reprezentovat její podstatu anebo dokonce ideál či etický imperativ. A dále bychom se mohli ptát nejen, co dnes architektura ztělesňuje, či reprezentuje, ale také skrze co všechno? Skrze vizuální výraz? A myslíme tím fasádu, nebo i celkové prostorové vlastnosti? Anebo i další charakteristiky, jako funkci? Zdroj peněz pro stavbu? Její roli v řešení problémů a cílů společnosti?