Každý z nás vnímá své okolí prostřednictvím systému pěti smyslů. Vzhledem k tomu, že drtivou většinu informací o svém prostředí člověk vnímá zrakem, je geometrie okolních objektů jedním z hlavních parametrů vnímání prostředí. Toto se týká i jakékoliv grafiky ve virtuálních 3D prostředích, ve kterých trávíme čím dál více času a která se v poslední době stávají čím dál složitějšími. Důvodem této zvyšující se složitosti je snaha tvůrců maximálně se přiblížit realismu. Ta se však postupně stává nekonečnou, protože čím více se k realismu přibližujeme a čím složitější a propracovanější se stává grafika, tím je jednodušší celkový pocit realismu zničit. Zároveň bychom neměli zapomínat, že za opravdu komplexním a kvalitně zpracovaným obrazem se skrývá mnoho hodin práce týmu specialistů, kteří potřebují kvalitní a drahé vybavení. Z toho však vyvstává otázka: Je nutné takto složitou grafiku používat při tvorbě virtuálních scén interiérového designu a architektury? Možná by stálo za to se v tomto bodě vývoje pozastavit a nabídnout uživateli několik variant složitosti geometrie, aby bylo možné sledovat a vyhodnotit jeho vnímání prostředí, které je mu prezentováno. Tento článek bude zkoumat dopad detailizace geometrie objektů v kontextu architektonické vizualizace na vnímání virtuální scény uživatelem. Zkoumání proběhne na příkladu 1. fáze mého budoucího experimentu. V této fázi dostane uživatel příležitost ohodnotit nábytek s různou úrovní detailů, kterou považuje za vhodnou pro danou úroveň detailizace konkrétního objektu. Tento výzkum je základem pro práci na fázi 2. Ve 2. fázi experimentu budou z prvků z 1. fáze sestaveny 3 identické interiéry, lišící se různou úrovní detailů. V dané fázi experimentu bude zkoumán vliv úrovně detailizace komplexní scény interiéru na její vnímání uživatelem.