Stavby, a městské prostředí především, jsou příležitostí pro integraci fotovoltaiky jako zdroje energie, která umožní našim městům se dále rozvíjet a udržitelně fungovat. Plochy fasád a střech jsou z hlediska svého potenciálu v podstatě nevyužité. A díky dnešní technologii již lze fotovoltaiku nepoužívat jen jako nevzhledný přidaný prvek, ale jako platnou součást architektury, jako náhradu tradičních materiálů a prvků pláště staveb. Tyto příležitosti nicméně naráží na celou řadu limitů a omezení: hodnot, na něž je potřeba brát zřetel, i technických aspektů, které musíme umět zohlednit. Tento článek má za cíl ukázat reálnější rámec pro užití (integrované) fotovoltaiky v městském prostředí, identifikovat fyzikální a technická omezení, popsat, s čím ve struktuře města lze uvažovat, a pojmenovat další faktory, na něž je třeba brát ohled. To vše na základě dat pro konkrétní strukturu městské zástavby, nikoli pouze na základě statistických údajů.