Snaha o udrţitelné osídlení klade poţadavky nejen na vlastnosti samotných staveb a urbanismu v nejmenším měřítku, ale i na uspořádání osídlení v měřítku širším. V tom se mohou výrazně uplatňovat zejména rizika vyvolaná moţnými výpadky zásobování palivy pro dopravu v období po tzv. ropném zlomu. Tento příspěvek představuje upravenou metodiku Minimum Energy Transport Activity Access Model na analýzu dostupnosti základního a středního školství na příkladu ze suburbanizační oblasti Prahy v okolí Berouna a Dobříše. Výsledky ukazují, ţe minimální potřeba energie pro dojíţďku do základních a středních škol sice není dominantní, ale dosahuje aţ více neţ polovinu spotřeby energie pasivního domu. Ukazují se také značné rozdíly mezi jednotlivými lokalitami i mezi celými širšími území.
Publikace