Sportovní stavby v Čechách prošly v období socialismu překotným vývojem – od otevřených stadiónů a strohé post-funkcionalistické moderny v padesátých letech, přes expresivní tvarosloví a velkorozponové konstrukce šedesátých let, až k normalizaci a opatrnému humanismu, high-tech, postmoderně a prvním ekologickým experimentům let sedmdesátých a osmdesátých. Současný stav a osudy sportovních staveb však zdaleka neodpovídají vysokým dobovým ambicím a jejich dosud živému společenskému významu. Text proto mapuje nejenom tvarovou, výrazovou a technologickou evoluci specifického typologického druhu, ale poukazuje i na otázky fyzického a morálního zastarávání architektury, přinášené změnami životního stylu a hodnot, či ekonomicko-environmentálního pozadí.
Publikace