V meziválečném Československu představoval automobil obraz společenské prestiže a moderního, aktivního životního stylu. Služby s ním spojené měly proto podobu elegantního podnikatelského, konkurenčního prostředí. Poválečný nedostatek a odlišné politické uspořádání s důrazem na kvantitu však přinesly zcela odlišný koncept, založený spíše na racionálním, efektivním přístupu, s maximálním uplatněním typizace a prefabrikace. Navzdory architektonické teorii, která dlouhodobě poukazovala na nedostatek krytých stání a kritizovala otevřená parkoviště hyzdící městský parter, rozbujelá byrokracie a politici potřebu garáží dlouho přehlíželi. Společenská poptávka přesto vedla k realizaci mnoha zajímavých staveb – v rozsahu od samostatných a družstevních garáží vystavěných svépomocí, přes hromadné garáže ve formě zázemí sídlišť nebo protihlukových bariér až po parkování v suterénech bytových a občanských budov.