Historická sídla jsou protkána cestní sítí, která se po staletí vyvíjela s ohledem na soudobé potřeby lidí, tato sídla užívajících. Každá vývojová etapa sídla je spojená s cestami, které přispívaly k proměnám sídelní struktury a celkovému rozvoji. S rostoucí intenzifikací dopravy se sídla potýkala s nutností se dopravě přizpůsobovat. Tehdy, stejně jako nyní, šlo o přirozenou transformaci, vycházející z nároků člověka na sídlo. Výrazných proměn jsme byli svědky v minulosti, kdy cestní síť formovala charakter sídel, a jsme jejich svědky i dnes. K razantním řešením pak docházelo především ve druhé polovině 20. století, kdy po staletí formovaný charakter sídel v mnohých případech nenávratně ustupuje nově budovaným komunikacím pro automobilovou dopravu. Téma pojednává o proměnách, kterými prošla historická sídla rozvojem cestní sítě a stále se zvyšujícími prostorovými nároky až do současnosti. Článek analyzuje nejen vliv dopravy na strukturu sídel, potažmo okolní krajiny, ale také přidružené prvky spojené s dopravou, které v historických sídlech významně vizuálně působí. Cílem příspěvku je obeznámení s problémy, se kterými se potýká současná památková péče v historických sídlech v kontextu nároků kladených na dopravní obslužnost a další přidružené problémy s tímto spojené. Smyslem článku je poukázat na kontinuální zvyšování nároků kladených na historická sídla z důvodu dopravní obslužnosti, stejně jako poukázat na problémy, které vznikají, je-li doprava potlačována. Historické sídlo je živý organismus, ve kterém je nutno neustále hledat rovnováhu, a to na všech úrovních, včetně dopravní.