Práce se zabývá dánským společenským svépomocným bydlením bofællesskab, které americký architekt Charles Durrett v 80. letech 20. století nazval cohousing. Teoretický úvod představuje definici cohousingu prostřednictvím klíčového zdroje – anglicky psané knihy amerických architektů Kathryn McCamantové a Charlese Durretta Cohousing: A Contemporary Approach to Housing Ourselves, poprvé publikované v roce 1988. Dále jsou uvedeny informace o implementaci cohousingu ze severu Evropy do dalších zemí světa, o realizovaných příkladech, typech komunit i o historii hledání společenské vize bydlení obecně. Práce především analyzuje sto realizovaných vícegeneračních bytových souborů (cohousing) v Dánsku, což představuje přibližně třetinu až polovinu všech tam existujících. Zkoumá urbanisticko-architektonické charakteristiky, principy organizace a fungování komunit, společenský rozměr tohoto bydlení a sociologické údaje o jeho rezidentech. Zároveň analyzuje vývoj sledovaných charakteristik v čase podle data dokončení souborů, prostředí realizace a právního vztahu rezidentů k bytovým jednotkám. V neposlední řadě reviduje poznatky Charlese Durretta s ohledem na již padesátiletou tradici cohousingu v Dánsku a porovnává současnou podobu bytových souborů s příklady z předchozích dekád. Poznatky z analýzy jsou shrnuty do dvanácti tematických kapitol o cohousingu – ve formě popularizačních článků představují jednotlivé aspekty cohousingu. Dodatek je věnován zkoumání možností realizace cohousingu v České republice.