Sídliště představují specifický systém zástavby, který se do velké míry odlišuje od tradičního způsobu výstavby a zároveň i od v současné době přijímaných paradigmat výstavby měst a vystavěného prostředí obecně . Je proto zřejmé, že sídliště jen nutné považovat za území, jejichž dlouhodobá stabilita není zcela samozřejmá, a že jim bude nutné věnovat zvýšenou systémovou péči. Článek rozebírá obecnou situaci sídlišť v České republice a stručně pojednává o jejich současných proměnách a společenském přijetí. Současně upozorňuje na některá specifika chování takového prostředí a naznačuje tak možné plánovací výzvy jeho budoucí správy. Článek je krácenou verzí textu vydaného v rámci sborníku o sídlištích Grosswohnsiedlungen im Haltbarkeitscheck a vychází z výzkumného projektu Sídliště, jak dál?, jehož intenzivní fáze probíhala na Fakultě architektury ČVUT v Praze v letech 2014-16.