Ing. arch. Jana Nádravská

2024-2025

Navrhovaný projekt je součástí disertační práce na téma : "Měkké zahušťování" jako strategie obnovy suburbií v České republice. Růst českých suburbií po roce 1989 může být popisován jako masivní, neregulovaný a chaotický rozvoj rozsáhlých a amorfních sídel individuálních rodinných domů charakterizovaných nízkou efektivitou. Neuvážené rozdělení pozemků a následný prodej a výstavba jednotlivých domů zafixovala území na staletí dopředu (Hnilička 2005). Zahušťování stávajících sídel je v celém světě přijímáno jako nutnost pro zajištění udržitelného rozvoje (Teller, 2021) a zkompaktnění "sídelní kaše" je někdy označováno jako jedna z hlavních výzev budoucího urbanismu (Stahle, 2008). Demografická prognóza Prahy ve střední variantě vývoje předpovídá nárůst počtu obyvatel Prahy o dalších 400 tisíc do roku 2050 (IPR Praha 2022, ČSÚ 2022), pro zázemí Prahy se očekává nárůst 17 tisíc lidí do roku 2030 (střední varianta vývoje, Burcin 2013). Aby tento trend nevedl k dalšímu zastavování volné krajiny v okolí měst, je nutné přistoupit k zahušťování stávajících sídel. Jedním z přístupů, který se v zemích západní a střední Evropy kromě omezení dalšího vzniku "sídelní kaše" zabývá i obnovou současného stavu suburbií je tzv. "měkké zahušťování" neboli "soft densification". Jedná se o postupné zvyšování hustoty obyvatel, které se děje na soukromých pozemcích a je iniciováno odspodu místními obyvateli (Touati-Morel 2015, Bibby 2018). Měkké zahušťování zahrnuje širokou škálu úprav, rekonstrukcí, rozdělení, přístaveb, nástaveb, a výplňových staveb s cílem zvýšit kapacitu bydlení v rámci stávajícího zastavěného prostředí. Chceme-li porovnat současný stav a možnou transformaci lokality prostřednictvím měkkého zahuštění, je nutné definovat prostorové charakteristiky jednotlivých zásahů. V první řadě se výzkum soustředí na zahraniční realizace a představuje možné typy zásahů, kdy se kromě základních prostorových charakteristik věnuje nově vzniklým typologiím, navýšením kapacit, a přístu

Detail