Historie knihovny
Existence knihovny zřejmě úzce souvisí se založením Ústavu urbanismu. Ústav pro stavbu měst zřídil na Fakultě architektury roku 1925 Antonín Engel, žák Otty Wagnera a autor velkorysé koncepce zástavby Dejvic. Jako „suplent“ byl tou dobou pověřen vedením ústavu Alois Mikuškovic (ředitelem ústavu od roku 1938). Právě Mikuškovicovým razítkem jsou pak opatřeny nejstarší knihy fondu.
V poválečném období se stal hlavním pokračovatelem Aloise Mikuškovice Jindřich Krise, který po něm ústav vedl. Krise je znám především jako autor návrhu zástavby pankrácké pláně, jež se však podstatně odklonila od jeho záměru, a také svým přátelstvím s francouzským urbanistou Robertem Auzellem, který pro změnu koncipoval proslulou osu La Défanse a navíc Krisemu daroval řadu svých knih o stavbě měst. Dnes jsou součástí knihovny.
Větší soubory zastupují spisy LeCorbusiera a z českých autorů pak Jiřího Hrůzy a Emanuela Hrušky. Hruškův oddíl je obzvláště důležitý, protože tento český architekt a urbanista patří k těm málo známým, přestože stál u zrodu Ústavu pro stavbu měst při Masarykově akademii práce a Ústavu stavby měst na bratislavské technice.
Členové Ústavu urbanismu se již delší dobu pokoušejí o obnovení jeho knihovny alespoň v prezenční formě. Prvním krokem je elektronizace knihovního fondu a druhým krokem pak nákup obstojného množství nových knih o urbanistické tematice.
Ambicí ústavu je pořádat v knihovně krátká setkání nad novými tituly nebo také zvát k přednáškám autory nových knih o urbanismu.