Rocyklany

Vyjdeš ze dveří, odemkneš kolo a nasedneš na něj. Jedeš dlouhou rovnou ulicí mezi rodinnými domy a stromy, cítíš hladký asfalt a štěrk pod koly. Když se zaposloucháš, slyšíš, jak štěrk odletuje a padá zpátky na asfalt, slyšíš jemné vrzání, možná je na čase kolo seřídit a namazat. Když zrychlíš, tak slyšíš i vítr. Přejedeš hlavní ulici a zatočíš k bývalé továrně. Projedeš okolo skleníků, okolo hřišť, vidíš pod keřem zapomenutý míč, mineš se s dalším cyklistou. Projedeš podchodem, chvíli se držíš okruhu a pak už jsi v centru. Vidíš děti na cestě do školy, popeláře, holuby u kašny. Zastavíš u stojanu, seskočíš, zamkneš kolo a těšíš se, až na něj odpoledne zase nasedneš a pojedeš na nádraží, do obchodu, na fotbal, do knihovny, na autobus, do parku, do práce, na pivo…