Autoři předkládají vizi propojení obou stran vícepruhové Liberecké ulice pomocí megastruktury navržené tak, aby se do ní vešla kompletní čtvrť včetně bydlení, pracovišť, volnočasových a kulturních prostor. Urbanistická kompozice není založena na jednotlivých budovách, ale na struktuře fungující jako jeden organismus. Bariéra ulice je překonána pomocí četných lávek a mostu. Navržená forma připomíná brutalistické stavby s otevřenými přízemími a četnými vyvýšenými chodníky. Tato volba návrhu je opodstatněná vzhledem k modernistickému původu sousedních sídlišť. Projekt Samuela Magy a Daniela Marka je osobitým zkoumáním možnosti opětovného propojení násilně rozdělených částí města.
Hlavní předností projektu je odvážný pokus o hledání nového významu a role dopravní tepny v městské struktuře.
