Výhledy do minulosti

Přicházím ze západu k hlavní vyhlídkové linii a dívám se na ČISTĚ a LADNĚ zaoblený horizont. Míjím terénní vlny a v tom mě PŘEKVAPUJE silueta města. Vynořila se náhle zpoza kopce. Je jediněčná, ničím nerušená. Snad jen lidmi, kteří měli dnes stejný nápad. Navečer lidé odchází, ale mé ohromění zůstává. Rozsvěcují se okna domů, pode mnou projíždí vlak a světloměty aut a tramvají se protahují do dáli. Časně zrána po prašných cestách probíhají kolem první běžci a město nabírá jejich tempa. Nevadí mi jeho ruch. Naopak. Přináší do města ŽIVOST, která se mi zamlová.