Vzhůru do oblak

Zastav se, pohlédni výše, pohlédni do oblak. Kráčím po lesní pěšině v údolí obklopeným masivními skalami. Skrz větve mi na tvář dopadají sluneční paprsky a po straně se mi otevře neskonalý pohled. Posadím se a vychutnám si ten okamžik. Slyším jen šepot listů... A pak se znenadání začnou ozývat hlasité lidské hlasy. Toužím po tichu. Toužím po úniku. Toužím po klidu.  Lezu do kopce. Nevím kam. Možná daleko. Možná až do oblak. Snažím se najít ticho. Snažím se uniknout. Snažím se najít klid. Jsem sama. Stojím na vrcholku, pod sebou vidím jen dlouhou nekončící skálu. V dáli kopce a kopce, ale stále obklopena blízkostí stromů. Mám své ticho. Mám svůj únik. Mám svůj klid.