Lázně na hraně

Představte si místo na hraně skalního masivu, hraně lidských možností, poblíž ledovcového jezera v pohoří Taur, přístupné pouze v létě, takové útočiště horolezců mezi žulovými balvany a vodou. Mé lázně stojí právě tam. Hledají inpiraci v praskání kamene jako procesu stojícím mezi pevnou skálou a její transformací v prostor jeskyně. Navazují na posun kamenných desek a vznik štěrbin mezi nimi. Štěrbin, které později ovlivnily koncept samotných světlíků. Skrz ně teče voda, směruje světlo, dává mu výraz kapání. Orientace budovy k jihu maximalizuje přirozené světlo, odrážející se od pilířů a formující interiér. Vstup přes zpevněnou desku nabízí působivý pohled na pilíře ladící svými hranami s horizontem.