Území velkolomu ČSA prošlo za poslední století výraznou proměnou. Plochu tvořenou zemědělsky obhospodařovanou kulturní krajinou, dotvářenou cestní sítí pro silniční i železniční dopravu mezi devíti sídelními celky, vystřídala především ve 2. polovině 20. století „měsíční krajina“ s těžebními stroji. Povrchová těžba uhlí se přiblížila na dohled k zámku Jezeří s arboretem nebo k městu Horní Jiřetín a stala se středem pozornosti v debatě o prolomení či neprolomení těžebních limitů v 90. letech minulého století. V roce 2024 se celé území přiblížilo k dalšímu historickému milníku, postupnému útlumu těžby a plánování budoucího využití krajiny o rozloze přesahující 50 kilometrů čtverečních na ploše 14 katastrálních území. Příspěvek představí vybrané koncepce budoucího rozvoje území včetně ohlédnutí do historie, součástí příspěvku bude také prezentace alternativních úvah nad částečným návratem k historické podobě regionu, které byly součástí diplomové práce.