Téma kulturní krajiny přesahuje tradiční rámec záběru stavebněhistorického zkoumání. Stopy lidského života a práce přetvářejí přírodní základ prostředí někdy dlouhým procesem prostého obhospodařování, jindy na základě promyšleného konceptu. Příspěvek si klade za cíl upozornit na skutečnost, že krajina může podobně jako zastavěné prostředí představovat složitě vrstvenou strukturu. Při studiu vrstevnatých stavebních struktur se uplatňuje metoda stavebněhistorického průzkumu. Základní metodologická východiska přístupu k historickému výzkumu krajiny se nabízí odvíjet z téhož základu. V příspěvku je tato teze doložena na několika příkladech krajinných jevů z modelové oblasti Černokostelecka, které autorky využívají pro ověřování pracovních postupů. I rovina vstupních úvah a prvních dílčích výzkumů ukazuje, že do budoucna (a samozřejmě i ve vztahu k připravovanému památkovému zákonu) bude třeba do kategorie specializovaných průzkumů zahrnout vedle dalších i historický výzkum krajiny.