Ochrana historických měst České republiky definuje koncepty plošné ochrany jako „památkové rezervace“ a „památkové zóny“. Rezervace představují nejvyšší míru plošné památkové ochrany území, na kterém se nachází velké množství památkově chráněných objektů, zatímco zóny zahrnují i území bez většího zastoupení památkově chráněných objektů. Nesporným zdrojem společné hodnoty obou kategorií plošné ochrany je dochovaná urbánní struktura. Tento příspěvek představuje doplněk k současným úvahám o historických městech coby pouze souborech hodnotných staveb. Pohlíží na urbanistickou hodnotu historických měst jako na nedělitelný celek a zabývá se jeho pozvolnou proměnou v čase, i stabilitou struktury veřejných prostranství. Navazujeme na přístup, který představil Kayvan Karimi na příkladu porovnání měst z Iráku a Velké Británie. Ukazuje, že zatímco typická irácká města si zachovávají historická jádra (bazary) v netknutém stavu, ale okolní městskou strukturu zcela nahrazují dopravními tepnami s obchodními a rezidenčními komplexy, britská města se adaptují na nové požadavky života pouze s mírnou proměnou uliční sítě, přičemž si stále zachovávají prostorově dominantní postavení svých center. Přestože Karimi analyzuje výhradně prostorové vlastnosti měst, zejména organizaci uliční sítě, nechybí jeho analýzám i pohled sociální, třebaže ho explicitně nestuduje; vychází z teorie Space syntax, která chápe organizaci prostoru jako výsledek sociálních vztahů společnosti. Britské příklady pro něj představují města se stabilnějším životním stylem, který je více provázaný s minulostí než irácké příklady, u kterých je sice část města zachovaná téměř dokonale, ale okolí už prezentuje zcela odlišné společensko-kulturní vztahy. Karimi dospívá k tomu, že je zásadní chránit tzv. “spatial spirit” měst, namísto pouhého uchovávání fragmentů původní zástavby. Náš příspěvek výše uvedený přístup ukáže na několika českých městech.