V meziválečném Československu představoval automobil obraz společenské prestiže a moderního, aktivního životního stylu. Služby s ním spojené měly proto podobu elegantního podnikatelského, konkurenčního prostředí. Poválečný nedostatek a odlišné politické uspořádání s důrazem na kvantitu však přinesly zcela jiný koncept, založený spíše na racionálním, efektivním přístupu, s maximálním uplatněním typizace a prefabrikace. Navzdory architektonické teorii, která dlouhodobě poukazovala na nedostatek krytých stádní a kritizovala otevřená parkoviště hyzdící městský parter, rozbujelá byrokracie a politici potřebu garáži dlouho přehlíželi. Společenská poptávka přesto vedla k realizaci mnoha zajímavých staveb, zejména v 70. a 80. letech - v rozsahu od samostatných a družstevních garáži vystavěných svépomoci přes hromadné garáže ve formě zázemí sídlišť nebo protihlukových barier až po parkování v suterénech bytových a občanských budov.