Kostel sv. Markéty (Praha 10 – Královice) zaujímá na akropoli bezejmenného, avšak významného přemyslovského hradiště s opevněním datovaným do první až druhé třetiny 10. století. Patří ke svatyním, u nichž lze předpokládat kontinuitu sakrální funkce již od doby předcházející jeho nejstarším dosud známým stavebním pozůstatkům. Ty dovolují dataci v širším rozptylu konce 13. a počátku 14. století. Práce na základě analýzy stavebních etap kostela a jejich analogií směřuje k odkrytí stop, jimiž se zaniklé stavební fáze propsaly do jeho dochované, převážně barokní podoby. Text provází jednotlivými fázemi kostela na pozadí širšího kontextu jeho role v sídelní síti, duchovní správě a aktivit jeho církevních i světských patronů a příznivců. Práce vznikla dopracováním a propojením prací studentů z Fakulty architektury ČVUT, kteří se ve školním roce 2017/18 kostelu věnovali.