Divadelní budovy slouží po celý den usilovné práci herců, režisérů a dalších zaměstnanců, zaměřené na několik hodin, kdy přicházejí diváci pro jedinečný prožitek vytrhující je z jejich každodennosti. Místem, kde se obě tváře divadla prolínají, a tím dávají existenci budovy i samotné činnosti smysl, je vlastní divadelní prostor sjednocující hlediště a jeviště. Publikace tuto podvojnost zobrazuje na každé dvoustránce, kdy k obecným historickým, teatrologickým, typologickým a provozním záležitostem odpovídá z levé strany architekt, i z hlediska diváka, a z pravé scénograf, i z hlediska herce.
