Práce se zabývá kuchyňskými topeništi s ohništěm umístěným na kovovém roštu v šachtě naleze¬nými na Pražském hradě, která jsou v zahraniční literatuře dobově označována například jako „fourneau“ či „potager“ ve francouzském prostředí, nebo jako „murello per pignatte“ v díle Bartlomea Scappiho. Tato topeniště se zde in situ dochovala tři. Dvě datovaná do druhé poloviny 16. století jsou v Ludvíkově křídle Starého paláce, jedno datované do druhé poloviny 19. století je v jižním křídle v suterénu tzv. Maxmiliánových kuchyní. Další topeniště, která se nacházela v dnes již neexistujících kuchyních, známe díky historickým plánům z 18. a 19. století. Topeniště byla buď samostatná, většinou přizděná k obvodové zdi, nebo byla součástí podesty pro otevřený oheň, zpravidla se nacházela na okraji její kratší strany. Některá topeniště nemají napojení na komín, což potvrzuje předpoklad, že produkovala minimum kouře, který bylo možné odvětrat oknem.