V článku se rozebírá vztah umění aarchitektury, zdůrazňuje se všepronikající výtvar nost „zlatých šedesátých let“ v architektuře Československa; pro charakterizování situace architektury a umění v sedmdesátých a osmdesátých létech a „potýkání“ umělců a architektů s politickou mocí je uplatněn pojem „unavené moderny“ (P.Karous) s resumé: jen jedno je horší: když si nastupující generace nevytvoří klíč k >přečtení< staveb a ty se destruují. Těžiště vztahu mezi architektem a uměním se mění. Autoři poukazují na to, že chybí dlouhodobá a podstatná diskuze – nikoli pouze příležitostná/příruční - na témata architektura a umění, „městského interiéru“, uměleckého díla ve veřejném prostoru. Proto i obecněji přijatelná odpovědˇ na otázku „využitých a promarněných příležitostí“ chybí.