Veřejný interiér ve stavbách 70. a 80. let 20.st: tendence a specifika interiérové tvorby v české architektuře

Veřejným interiérům jako místům společenského života, dopravy, volného času a kultury, stejně jako obchodu, byla u vybraných realizací mezi roky 1970-1990 věnována v průběhu návrhu mimořádná pozornost. Překonání běžných výrobních postupů a odvážná materiálová řešení integrovaná do stavebního díla přinášela osvěžení v jinak nepříliš pestré standardní produkci. Omezenost dostupného sortimentu výrobků vedla k neobvyklým řešením jednotlivých prostorových součástí i vnitřního vybavení. Malosériová výroba autorského volného nábytku a svítidel byla v mnoha ohledech pro dobu typická a vzhledem k nákladnosti v dnešních podmínkách obtížně opakovatelná. Veřejný interiér autoři mnohdy řešili jako dílčí součást komplexního díla. Výtvarné libreto nebo celkový prostorový koncept určoval jednotlivosti a detaily vnitřního vybavení. V průběhu užívání však tato architektonického část díla doplácí na krátkou trvanlivost vzhledem k životnosti stavby a je tedy nejnáchylnější k nevhodným úpravám, dílčím záměnám nebo úplné likvidaci. Poznávání moderní architektury, správné zpracování a využití poznatků o kvalitních dílech a jejich hodnotách mohou přispět k jejich ochraně a být podkladem k jejich budoucí obnově. Cílem studentského výzkumu je tato specifika období zmapovat, pojmenovat a zhodnotit. Výzkum si klade za cíl sumarizovat tvorbu vzniklou v průběhu dvou dekád, popsat charakteristická řešení v jednotlivých kapitolách a dále se zaměřit na pojmenování specifik a projevů, v nichž se stává interiér integrální součástí architektonického díla nebo autonomním autorským počinem.