Průmyslové dědictví v ohnisku kulturní krajiny

Průmyslová revoluce přinesla zcela nové struktury osídlení, které prakticky v nezměněné podobě dodnes více či méně plní svoji roli. Současné úsilí o nové zhodnocení průmyslových úhorů a nevyužívaných staveb nastoluje širší než pouze architektonicko-stavební otázky. Jakým způsobem tyto proměny a stavební aktivity ovlivní složitou síť hmotných otisků historického vývoje v přilehlém území? Jak se změní stále živá paměť obyvatel a místní komunity? Přinesou zásahy pozitivní nebo negativní dopady na sociálně ekonomický rozvoj a statut území? Lze např. formou participace obyvatel, pozvolnou etapizací nebo vhodnou volbou měřítka zabránit neúspěchu a nepřijetí projektu? Industriální dědictví a problematika jeho nového využití jsou dnes chápány ve velmi širokém záběru, zpravidla však v jeho krajních polohách jednotlivých staveb nebo rozsáhlých ploch brownfields. Dosud málo probádanou, ale v posledních letech stále častěji diskutovanou a naprosto klíčovou tématikou je však střední měřítko na úrovni kulturní krajiny. Tato změna úhlu pohledu vyvolává nové otázky, jak zachovat a chránit průmyslové dědictví v rámci aktivního, žijícího území. Je modernizace těchto území vždy nezbytná? Skrývá se v industriální minulosti inovativní budoucnost, motor ekonomiky a pojidlo kulturních nebo sociálních vztahů? Tyto problémy jsou společné pro všechny země s průmyslovou minulostí, bez ohledu na úroveň jejich industrializace. Je zde mnoho dosud nevyužitých šancí a vnitřních kapacit, které čekají na chytrá řešení. Cílem projektu je přispět k hlubšímu porozumění procesům ovlivňujícím další vývoj oblastí s industriální minulostí a také hledání cest k jejich novému využití: - Historie, otisky industriální minulosti a potenciál území / identita, komunitní prostor, sociální zodpovědnost - Ovlivňování kvality životního prostředí a formování kulturní krajiny - Veřejný prostor jako ohnisko vzdělávání, kultury a inovace - Přírodní procesy a zeleň jako cesta k rehabilitaci území, zhodnocení specifickýc