Generované prostorové modely a architektonické formy zvukově-prostorové tvorby

Symbióza architektury a zvuku v propojení s lidským tělem, kde vibrace, frekvence, rytmus a proporce je společné měřítko pro stavbu prostoru. Zvuk přináší bezprostřední zkušenost reality a má schopnost odrážet prostředí autenticky. Vytváří a transformuje prostorové struktury; stává se bezprostředním faktorem architektury prostoru. Základní potřeba a touha člověka je možnost komunikace a pohybu v prostoru. Adaptabilita a flexibilita architektury vyžaduje možnost interaktivní změny, proto smysluplný přístup k architektonické tvorbě, je v přijetí její nestálosti a proměnlivosti. V této souvislosti nově definuji prostor; prostor se mění v průběhu času, ve vzájemných paralelách, konfrontacích a odrazech. Prostor se mění pod vlivem zvukových vln i naopak. Architektura je chápána jako společné časově proměnné médium zvuku a prostoru. Zvuk se přímo podílí na utváření architektonického prostoru a ovlivňuje jeho estetický a funkční charakter. Člověk a jeho role v takovémto prostoru je aktivní a plně se podílí na jeho formulaci. Všichni se tak podílíme na tvorbě sdílené reality a máme možnost zasáhnout do dynamického tvůrčího procesu vytváření architektonických struktur prostřednictvím zvuku s přímým zapojením. Projekt zkoumá potenciál souvislostí a interakcí mezi zvukem, představivostí a vizualizací prostoru skrze experimentální práci s technologií Brain-Computer Interfaces, BCI, a zpracování dat z EEG brainware. Klíčová slova: Akustika; Architektura; Brainware; Emoce, Frekvence; Hmota; Medium; Neuropsychologie, Plocha; Koule; Látka; Rádio; Sdělení; Sensory; Struktura; Stvoření; Superpozice; Syntéza; Umění; Vztahy; Zvuk.