Živá architektura

Člověk jako neoddělitelná součást přírody je stále konfrontován s anorganickým umělým světem, který si sám vytváří. Neschopnost adaptability a reflexe onoho anorganického světa ho sama determinuje k hledání nových forem a opětovnému návratu k přírodě. Biomorfismus jako směr byl definován na začátku 20.století a od té doby provází oblast umění a designu. Jeho reflexe do architektury nebyla tak značná díky rigidnímu chápání možných forem a nedokonalým technologiím. Pojem biomorfní se dá vyložit následující separací : bio-související se životem a organickými formami, morfní-přeměné, nebo možné změny. Celkový význam se dá vyložit tak jako přeměněný na základě života. V současné rovině chápání se při hledání paralely mezi architekturou a strukturami dá pojem formovat na základě přejímání přírodní matematické logiky a její následné aplikace na genezi nových forem nebo přírodou ověřených statických schémat. Digitalizace spojená s přímým testováním organických činitelů má za následek to, že může docházet k syntéze, která tak spojuje více odvětví (biologie, bioinženýrství, materiálové inženýrství, architekturu nebo umění) a hledá paralelu mezi nimi. Tato výzkumná studie se bude zabývat novým způsobem navrhování a výroby. Díky kombinaci digitálních nástrojů a technologií lze ovlivňovat izolované prostředí ve kterém budou pěstovány organické formy. Díky řízeným změnám v tomto prostředí je možné upravovat podmínky k životu a tím defakto řídit růst samotný. Cílem je návrh a výroba materiálu na organické bázi pomocí bakterií vylučující celulosu a jeho aplikace při výrobě komponentu s možným použitím v architektuře nebo designu. Výzkum bude zahrnovat spolupráci s odborníky z oboru, organizaci workshopu na a následné vyhodnocení výsledků na mezioborových konferencích.