Poválečné kulturní domy, historie a konverze

Kulturní dům vzniká po r. 1945 jako nový stavební typ, který se na rozdíl od už existujících kulturních staveb vyznačuje svojí multifunkčností a univerzálností. U jeho vzniku sehrává zásadní roli ideologie, stává se kulturním a politickým centrem socialistické společnosti. Kromě snahy o zvyšování kulturní úrovně je využíván pro propagování strany a vlády, rozšiřování jejich usnesení, popularizaci vědy a techniky, výchovu mládeže a má sloužit jako středisko kultury a zábavy. Zároveň funguje jako prostředek propagandy a kontroly nad uměním a kulturním děním. Paralelně s tím ale nechává vzniknout několika alternativním hudebním a divadelním scénám a zároveň přináší i alternativu v architektuře. Díky svému umístění sehrává také důležitou roli v rámci urbanismu města - nachází se v jeho centru s dobrým napojením na veřejnou infrastrukturu a pro svou spádovou oblast se stáva důležitým kulturním ohniskem. V současné době jsou kulturní domy zejména laickou veřejností přijímány převážně negativně, jako pozůstatek minulé doby, který se v mnoha případech špatně začleňuje do součastnosti. Tomu napomáhá často sporné urbanistické umístění, naddimenzování, ekonomicky složitý provoz a nálepka socialistické architektury. Jak se má tedy s těmito stavbami v současnosti nakládat? Sehrávají pořád důležitou roli v komunitě a kultuře, nebo byla tato forma trávení volného času již překonána? Je ekonomicky výhodné je udržovat při životě, rekonstruovat? Je možné je transformovat tak, aby odpovídaly současnému způsobu života a zachovaly si svoje architektonické kvality? Cílem projektu je nalézt odpovědi na tyto otázky, pokusit se vytvořit metodiku, jak přistupovat ke konverzi kulturních domů a zároveň pomocí osvěty mezi laickou i odbornou veřejností zlepšit jejich reputaci a začlenění do dnešní společnosti a organismu města jako jeho fungující a prosperující součást.