V městském prostředí budovaném v 19. století se setkáváme s bohatě dekorovanými fasádami od počátku šedesátých let až do jeho konce. S příchodem moderních stavebních technologií se historizující dekor stává formou reprezentace investora a architektonickou nutností. Vždy však jde o diskuzi dvou partnerů v dialogu - stavebníka a stavitele, doplněný o orgány stavebního řízení, příp. další účastníky. Cílem projektu je na konkrétních pražských případech prezentovat, jak tento vzájemných vztah mohl fungovat a jaké mohl přinášet výsledky. Výsledky archivního bádání i analýz in situ budou prezentovány v odborném článku, a také prostřednictvím veřejné výstavy s 3D modely, která téma představí širšímu publiku a napomůže v rozvíjení debaty o specifických podobách architektonického dědictví 19. století.