Ing. arch. Vasilisa Supranovich

Ing. arch. Lukáš Kurilla, Ph.D., Ing. arch. Vasilisa Supranovich

The latest trends in computer graphics show that developers, in pursuit of the perfect image, are increasingly creating graphics that are difficult for the user to perceive. The struggle for impressive graphics has begun to raise questions among users more and more often, as graphic characteristics are infinitely approaching the level of hyper-realism, which in turn causes the phenomenon of underrealism and broken immersion in the virtual space. In connection with this, the question arises - Is there sufficient abstraction of the virtual reality object and space that has the same effect on user immersion as graphically more complex variants? This paper is mainly divided to three parts, in first part, before proceeding to the analysis of existing research and examples from various fields of computer graphics, a few necessary terms are explained at the beginning of the article. First of all, the differences between the feeling of immersion and the present by the user in virtual reality are determined, since the level of detail of the scene has a direct impact on the user’s perception of the virtual space. The second necessary concept is the uncanny valley phenomenon. This phenomenon determines that the realism of the avatar graphics can produce a negative impression on the user. In this work, avatars are considered as components of virtual scenes; therefore, their detailing is important at the level of visualization of the surrounding spaces in virtual reality. After introducing the necessary definitions, this article will discuss and analyze examples of different types of graphics of virtual scenes, such as architectural visualization, computer game graphics and animated movies. Each of these fields and industries in its own way affect the development and perception of computer graphics by the user, so it is important to pay attention to each one of them. The last part of this paper will focus mainly on the methodology of a future experiment, which is intended to be used to complete the main objective – find the level of detail and abstraction of virtual reality objects sufficient to achieve the necessary user involvement and sense of presence in a given space. It is important to note that research of a sufficient level of detail of virtual reality objects will solve several problems at the same time: it will help the creators of games and virtual environments to use hardware more efficiently and create less demanding products that will have the same impact on users as graphically more complex variants and will be more accessible to a wider group of users.

Detail

Ing. arch. Lukáš Kurilla, Ph.D., Ing. arch. Adam Novotník, Ing. arch. Vasilisa Supranovich

Learning in virtual reality (VR) is always happening in a certain digital space. Inspired by memory techniques such as Method of Loci AKA Memory Palace, we propose to use a VR 3D space as a form of Memory Palace which would enhance the learning process by attaching new knowledge to spatial experience. Aim is to create multi-sensory experiences and help people to form deeper memory traces of learned topics. To achieve desired efficiency we need easily remembered space, which would help to create rich episodic memory. It is also important for the environment not to disturb and attract too much attention from the learning topic. To find this thin line, we tested memorability of VR space through experiments with 9 different environments each deferring in the level of abstraction and detail of the scenes. Subjects walked through the environment in VR and were instructed to perform various memory tasks. Results show that an environment with a middle level of abstraction and detail was easiest to remember, since it achieved a certain level of newness while being well comprehensible.

Detail

Ing. arch. Adam Novotník, Ing. arch. Vasilisa Supranovich

Každý z nás vnímá své okolí prostřednictvím systému pěti smyslů. Vzhledem k tomu, že drtivou většinu informací o svém prostředí člověk vnímá zrakem, je geometrie okolních objektů jedním z hlavních parametrů vnímání prostředí. Toto se týká i jakékoliv grafiky ve virtuálních 3D prostředích, ve kterých trávíme čím dál více času a která se v poslední době stávají čím dál složitějšími. Důvodem této zvyšující se složitosti je snaha tvůrců maximálně se přiblížit realismu. Ta se však postupně stává nekonečnou, protože čím více se k realismu přibližujeme a čím složitější a propracovanější se stává grafika, tím je jednodušší celkový pocit realismu zničit. Zároveň bychom neměli zapomínat, že za opravdu komplexním a kvalitně zpracovaným obrazem se skrývá mnoho hodin práce týmu specialistů, kteří potřebují kvalitní a drahé vybavení. Z toho však vyvstává otázka: Je nutné takto složitou grafiku používat při tvorbě virtuálních scén interiérového designu a architektury? Možná by stálo za to se v tomto bodě vývoje pozastavit a nabídnout uživateli několik variant složitosti geometrie, aby bylo možné sledovat a vyhodnotit jeho vnímání prostředí, které je mu prezentováno. Tento článek bude zkoumat dopad detailizace geometrie objektů v kontextu architektonické vizualizace na vnímání virtuální scény uživatelem. Zkoumání proběhne na příkladu 1. fáze mého budoucího experimentu. V této fázi dostane uživatel příležitost ohodnotit nábytek s různou úrovní detailů, kterou považuje za vhodnou pro danou úroveň detailizace konkrétního objektu. Tento výzkum je základem pro práci na fázi 2. Ve 2. fázi experimentu budou z prvků z 1. fáze sestaveny 3 identické interiéry, lišící se různou úrovní detailů. V dané fázi experimentu bude zkoumán vliv úrovně detailizace komplexní scény interiéru na její vnímání uživatelem.

Detail