Mgr. Jan Červinka

2023-2027

Obecným cílem projektu je rozvíjení specifické národní a kulturní identity prostřednictvím poznání, interpretace, vyzdvižení kulturního významu a možností udržitelného zachování v současné době jedné z nejohroženějších skupin stavebních památek druhé poloviny 20. století, dosud stále přehlížených a nedoceněných i v rámci širokého spektra témat průmyslového dědictví. Projekt přímo navazuje na dva projekty NAKI, jichž bylo VCPD FA ČVUT řešitelem a využívá a rozvíjí výsledky dosaženého poznání pro další úroveň syntetizujícího a vyhodnocujícího výzkumu a jeho další aplikaci. Obsah pojmu průmyslové dědictví je totiž třeba rozšířit oproti dosavadnímu (tradičnímu) vnímání, chápání a zpracování. Konkrétním cílem projektu je proto poznání posunout ve dvou tematických a metodických liniích. V prvé řadě v časovém rámci, tedy se zaměřením na dosud nezmapovanou, přehlíženou a ohroženou kulturní vrstvu průmyslové architektury druhé poloviny 20. století, s potřebnými kontextuálními přesahy oběma směry – jak do meziválečného období, tak do transformačních devadesátých let. Paralelní linie pak sleduje doprovodné společenské jevy, jež ve sledovaném období přinesly potřebu a hledání nových interpretačních rovin průmyslového dědictví a vznik programových snah o jeho záchranu. Téma, obsah i formální zpracování aplikačních a publikačních výsledků výzkumu jsou zvoleny tak, aby byly bezprostředně využitelné v oblastech činnosti profesních a vzdělávacích organizací, orgánů státní správy a samosprávy, soukromých subjektů, výzkumných institucí a v neposlední řadě odborné i laické veřejnosti. Především pak, na základě trvalé a mnohaleté činnosti VCPD FA ČVUT při ochraně hmotného kulturního dědictví obecně, konkrétně využitelné odborem památkové péče Ministerstva kultury, a to jak v případě řízení o prohlášení a zrušení prohlášení věci za kulturní památku, tak při jednání poradních orgánů odboru.

Detail

2021-2022

Přestože programový zájem o průmyslové dědictví v České republice můžeme sledovat od poloviny osmdesátých let 20. století (a dá se říci, že od té doby stále roste), zůstává tato kulturní vrstva ohroženější než dříve. Pro opuštěné továrny dnes nepředstavuje hlavní nebezpečí ani tak nevratné chátrání a devastace, jako spíš cíle developerských spekulací a prvoplánové exploatace území. Žel je ale leckdy poškozují také nevhodné zásahy při rekonstrukcích či dostavbách, a kolikrát se tak dostáváme do paradoxní situace, kdy stavbu zničily zásahy vedené v dobré víře ji zachránit. Na druhé straně ale můžeme sledovat stále větší rozmanitost přístupů, důvtipných intervencí a improvizací včetně ambiciózních mnohaletých záměrů, které jednoznačně ukazují, jak mimořádný potenciál tyto stavby mají při hledání jejich nového využití. Univerzální návod na správné přístupy samozřejmě nikdy nenajdeme. Lze se nicméně domnívat, že vyšší citlivost a kontextuální myšlení nalezneme spíše u těch architektů, kteří se tímto tématem zabývali již během svého studia. Cílem projektu je proto shromáždit, utřídit a následně vyhodnotit ročníkové a diplomní projekty konverzí průmyslových staveb, které byly zadávány v ateliérech na Fakultě architektury a na Fakultě stavební ČVUT od roku 2002, kdy bylo na základě interní grantové soutěže ČVUT na podporu vědy a výzkumu založeno Výzkumné centrum průmyslového dědictví. Kromě archivní evidence si projekt klade za cíl především vysledovat, ověřit a formulovat obecnější principy: argumenty pro opětovné využití opuštěných objektů z hledisek udržitelného rozvoje, památkové péče i jako prostor pro současnou tvorbu a jako hledání aktuálních témat a tendencí urbanismu a architektury, a to nejen v pedagogickém prostředí.

Detail