"Za prvořadý přínos tvorby Josefa Šafaříka pokládám rozbor vztahu komposice, formátu a rámu, jímž se oborově vymezuje. Vyrovnává se s důsledky technického pokroku, jenž rozšířil prostředky uměleckého vyjadřování a otevřel zkoumání vztahů mezi uměním a vědou (mezi jiným objevy astronomie, pulsací hvězd, organického tvarosloví přírody ad.). Přenáší je do oblasti výtvarné tvorby. Proti Nagyově charakteristice kinetických instalací metodické posloupnosti struktury-textury-faktury dává přednost Arnheimově celostné analýze umělecké reflexe prostoru, která od jejího tradičního vymezení čtvercem a kruhem dospěla k dualitě kosmického a karteziánského pojetí. Vyhovuje interaktivním možnostem soudobého výtvarného vyjadřování, jaké nabídl vstup počítačů do tvůrčího procesu. Digitální obraz se stal novým prostředkem obrazného vystižení představy o skutečnosti. Její virtuální podobu prohloubil systém 3D.
V této souvislosti Josef Šafařík teoreticky dokládá, že metoda počítače nebrání účinnosti vnímat obrazu skutečnosti všemi smysly a nezamezuje podílu emocí.
Digitalizace předpokládá práci s předem určeným formátem obrazovky, který vymezuje stanovenou plochu a je vlastně tradičním rámem. Uložený program jevýsledkem autorského podílu na projektu, i když je počítač s to si jej sám korigovat (jak Šafařík doložil realizací projektu Render i dalších)."
Doc. PhDr. Jiří Šetlík, CSc. k projektu Render (Galerie VŠUP 2009)