doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D.

2023-2027

Stavoprojekt vznikl v roce 1948 jako státní projekční organizace, sdružující architekty, inženýry a spřízněné profese. Příslušel k Československým stavebním závodům a představoval v mnoha ohledech naplnění snů a příprav radikální levicové avantgardy. Ale také samozřejmou odpověď na aktuálně probíhající společenské a ekonomické změny (zestátňovala-li se výroba a zemědělství, bylo nutno kolektivizovat i procesy a plánování s nimi související) a na potřebu rozsáhlé rehabilitace válkou zasaženého hospodářství a osídlení. Aktivity Stavoprojektu se soustředily zejména na infrastrukturu, průmysl, bydlení, památkovou péči, veřejné budovy, ale také na typizaci, urbanismus a územní plánování atd. Přestože se následně státní projekční instituce, navazující na zárodečný Stavoprojekt, do roku 1989 několikrát zásadně transformovaly, dopad konceptu centralizace na tuzemskou architekturu byl dalekosáhlý. Proměnil naši krajinu a osídlení, odbornou obec a teorii, výrobu, projekční i stavební praxi. Stavoprojektu v jeho formativních letech 1948–1953 bylo přesto dosud věnováno velmi málo odborné pozornosti a v dějinách architektury se jeho reflexe opírala zejména o (ideologicky deformovanou) dobovou literaturu a řídké paměti aktérů. Archivní fond ústředí Stavoprojektu z let 1948–1953 zůstal až do nedávné doby nezpracovaný. Jeho důkladné studium a intepretace, plánované v tomto projektu, ale mohou vrhnout zcela nové světlo na kořeny, evoluci a chod této instituce, na projekční a zadávací procesy v raných poválečných letech, na hledání možností a limitů centralizace a mezioborové spolupráce, na autorství, ambice a záběr činnosti Stavoprojektu. Projekt usiluje o zaplnění jedné z největších mezer v dějinách české moderní a poválečné architektury.

Detail

2018-2022

České poválečné architektuře je v posledních letech věnována intenzivní pozornost odborné i laické veřejnosti. Vznikají desítky publikací, výstav a výzkumných projektů, které se soustředí zejména na fenomén optimistických šedesátých let a na dozvuky této éry v letech sedmdesátých. Architektura následujícího období zatím bohužel zůstává zcela mimo pozornost. Osmdesátá léta si však, i přes normalizační společensko-politické souvislosti, zaslouží podrobnější zkoumání. Přinesla mnoho nových myšlenek. Navzdory politickým restrikcím do Československa ze zahraničí prosakovaly soudobé teorie, včetně postmoderní humanizace moderního, resp. zprůmyslněného stavebnictví a prvních náznaků zodpovědnějšího přístupu ve vztahu k životnímu prostředí. Mnoho aktivit a diskusí odborné architektonické obce dostávalo ráz hledání paralelní, polidštěné reality (např. Urbanity, Malovaná architektura) a v druhé polovině dekády tento společenský kvas jistě zrcadlil i postupné rozvolňování režimu. Spolu s dozvuky projektů let šedesátých a sedmdesátých a souběžně s vrcholně centralizovanou, zpolitizovanou standardní produkcí osmdesátých let se tak i ve stavební praxi postupně prosazovaly souběžné, alternativní proudy a vysoké ambice přesahující sevřenou atmosféru doby i hranic socialistické země. Projekt NAKI se soustředí na mapování architektury daného období, jejího teoretického pozadí, konkrétních projektů a staveb, interiérů, konstrukcí, a v neposlední řadě i na zaznamenání současného stavu sledovaného stavebního fondu.

Detail

2016-2020

Projekt se zaměřuje na kondici architektury v transformačních obdobích, a to na příkladu české architektury let 1945-1948 a 1989-1992. Realizované (iniciované) stavby a dobová odborná debata budou podrobeny analýze s využitím metodologických postupů dějin umění a poznatků sociologie a tranzitologie. Jádrem projektu bude konfrontace dlouhodobých utopicko-ideových konceptů české architektury 20. století a okamžité rétoriky přerodu. Důraz bude položen na význam individuálních aktérů - architektů, teoretiků a investorů - v neustáleném institucionálním prostředí období přerodu.

Detail

2015-2017

Projekt kvalitativně vyhodnocuje vzniklý a vznikající architektonicko-stavební fond. Zkoumá, jakou měrou se podílí ústřední vstupní determinanty na konečné podobě architektonického díla. Vstupními determinantami jsou jednak veřejný zájem, který je reprezentován stavebními předpisy a postojem státu vůči architektonicko-stavební tvorbě, a jednak životní styl, který je nositelem kulturních hodnot a proměnlivého vkusu reagujícího na širší společensko-kulturní události. Výzkum je časově rozprostřen od počátku 20. století do současnosti díky čemuž zohledňuje měnící se sociálně-politický systém, inovaci stavebních technologií a vývoj architektonicko-uměleckých směrů dané doby.

Detail

2015

Téma konference sleduje proměny hodnoty architektonického díla v čase. Doba vzniku architektonického nebo urbanistického díla, neovlivňuje jen jeho vzhled, ale má vliv také na jeho hodnocení (přijetí / odmítnutí) odbornou a laickou veřejností. Vztah lidí k danému dílu přitom nemusí být konstantní, ale může se v čase vyvíjet. Jednotlivé příspěvky by měly reflektovat tento vývoj. Výběr témat není omezen pouze na špičkovou architekturu. Stejně tak doba vzniku samotného díla není zásadní. Konference se tak snaží postihnout co nejširší spektrum stavebního fondu. Může se tedy jednat o historické budovy, kde lze sledovat proměny v hodnocení (přijetí / odmítnutí) budovy na delší časové ose, nebo o soudobé realizace, kde lze naopak zaznamenat a zhodnotit bezprostřední reakce. Konference má návaznost na výzkumný projekt Formování moderní architektury veřejným zájmem a proměnami životního stylu (SGS 2015 - podaná přihláška). Konference je pořádána v prvním roce výzkumu a jejím cílem je prezentace dílčích výsledků výzkumu jednotlivými členy řešitelského týmu a konfrontace těchto výsledků s poznatky dalších účastníků z ČVUT i z jiných univerzit (dle přihlášek). Výzva k účasti na konferenci bude zveřejněna formou plakátů v prostorách Fakulty architektury a Stavební fakulty ČVUT, na webových stránkách FA a bude rozeslána studentům postgraduálního studia formou hromadného emailu. O konání konference budou informovány další univerzity v České republice a na Slovensku. Jednotlivé příspěvky budou publikovány elektronicky.

Detail

2011-2013

V české architektuře pozorujeme po listopadu 1989 odklon od téměř tradičního myšlení o architektuře a architektonickém návrhu jako o metodě vizualizace sociální utopie. Nicméně přísný charakter české architektury v průběhu 20. století nevylučoval její utopický společenský náboj. Jeden z nejzajímavějších projevů architektury jakožto sociální utopie spatřuje česká umělecká historiografie ve vizi kolektivních domů. Cílem tohoto projektu je detailní průzkum otázky kolektivního bydlení v Československu v období 1900-1989, a to jak v poloze teorie a utopických návrhů, tak v poloze realizovaných staveb. Výzkum má přispět k lepšímu poznání dějin moderní a soudobé české architektury, dějin bydlení 20. století v českých zemích a dějin architektury jakožto nástroje sociální utopie.

Detail