Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Architekti Hloušek a Konopka patří k nejvýraznějším tvůrcům architektury v jihočeském kraji. Oba byli zaměstnáni v českobudějovickém stavoprojektu a jejich tvorba překlenovala několik desetiletí - činní byli především od 60. do 90. let 20. století. Text pojednává jak o jejich tvůrčí praxi, tak o projektech - realizovaných i nerealizovaných.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D., Mgr. Lukáš Beran, Ph.D., Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Mgr. Veronika Vicherková, Ph.D., PhDr. Miroslav Pavel, Ph.D., Mgr. Tereza Pokorná, Mgr. art. Lucia Tóthová, M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Autoři této knihy čtenářům zprostředkovávají klíčové procesy v architektuře osmdesátých let – zejména rostoucí úsilí o kritickou vnitřní sebereflexi, reálné vyhodnocení možností našeho stavebnictví a snahy o jeho revitalizaci nebo reakce na tehdy aktuální společenské či mezinárodní výzvy. A s ambicemi naznačují i okolnosti jejich (ne)naplnění v reálné tvorbě. Na pozadí institucionálního a myšlenkového zázemí představují tuto architekturu jako složitou a v mnoha ohledech protikladnou mozaiku. Ta odráží jak rozvolněný konzumně orientovaný životní styl, tak i všudypřítomnou unifikovanou výstavbu v ekonomicky a morálně slabém režimu. Zahrnuje jak setrvačnost sociální politiky státu, tak exkluzivní služby prominentům. Pečlivě moderovanou ideologickou reprezentaci prostřednictvím okázalých budov i lehce „diverzní“ prosakování a posléze i naplnění západních inspirací. Masivní vytěžování a ničení přírody a zároveň plány na tvorbu udržitelného životního prostředí. Technokratickou organizaci práce architektů a stejně tak jejich schopnost nalézt pozitivní soukromé niky v alternativní kultuře. Jestliže se éra osmdesátých let jeví jako mimořádně rozporuplná, pak architektura nemohla být jiná.

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Text se zabývá fenoménem tzv. akcí Z, jejichž prostřednictvím vznikaly mj. také úpravy městských veřejných prostranství včetně dětských hřišť a prvků pro hru dětí. Do akcí Z se často svými návrhy zapojovali architekti/ky a umělci/kyně. Příspěvek mapuje spolupráci ateliéru sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jeho studentu/tek a absolventů/tek s pražskými družstevnickými iniciativami - právě na tvorbě prolézaček pro děti.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D., Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Mgr. Veronika Vicherková, Ph.D., Mgr. Jana Bukačová, M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Stavebnictví v normalizačním Československu nenabízelo široké možnosti pro plné rozvinutí představ architektů. Nadechnutí experimentálních šedesátých let sice přineslo celou řadu inovací, z nichž se řada dostala i do každodenní praxe, ale upřednostnění kvantity nad kvalitou a stále zoufalejší hospodářská situace vedly k všeobecnému nedostatku i omezenému prostoru pro tvůrčí práci. Rozpor mezi ambicemi tvůrců a reálnými možnostmi stavebnictví vyvrcholil právě v osmdesátých letech. Existovala sice úzká skupina staveb, které měly z podstaty svého zadání nebo díky prominentnímu investorovi zajištěny individuální přístup, bezmála neomezené rozpočty, a třeba i zahraniční dodávky, ale u všech ostatních museli tvůrci a dodavatelé za nemalého osobního úsilí a rizika často improvizovat. Chtěl-li architekt v churavém hospodářství a normalizačním bezčasí prosadit svou autorskou představu, stalo se kreativní přetváření všeho dostupného a ohýbání pravidel jeho každodenním chlebem. Vyhledával skuliny v jinak spíše rigidních prefabrikovaných konstrukčních nebo fasádních systémech (viz text Skelet), upravoval nebo do nezvyklých pozic osazoval dostupné standardní prvky (viz texty Transfery, Keramika), přidával na povětšinou fádní budovy zajímavé doplňky v podobě lodžií, portálů, markýz (viz text Jekly), zapojoval do projektů a realizací veřejnost i umělce (viz text Hřiště), přesvědčoval výrobce, spolupracovníky a výzkumná pracoviště k ojedinělým experimentům (viz text Počítače) nebo k pověstnému tuzemskému „high-tech na koleně“ (viz text Transfery) a v neposlední řadě usiloval o alespoň částečný návrat rukodělných, řemeslných detailů a lidštějšího měřítka (viz text Cihly a dřevo). To vše na pozadí všudypřítomné, celospolečenské improvizace a shánčlivosti (viz texty Kultura protislužby a Stavím, stavíš, stavíme).

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Architektonický diskurs prezentuje pár vybraných jedinců. Právě oni tvoří poroty, které vybírají to „nejlepší“ z oboru. Co je ale nejlepší? A na kom všem ve skutečnosti práce architektů géniů stojí?

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Vyprázdněné ulice, nebo naopak přeplněné parky v období pandemie ukazují, jaké slabiny má veřejný prostor. Naše města byla po staletí utvářena úzkou skupinou lidí, kteří měli moc o nich rozhodovat. Co je potřeba udělat, aby se ve městech žilo lépe všem i v době pandemie?

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Ein megalomanes Bezirksrathaus-Projekt kam durch Kommunalwahlen und den folgenden politischen Wechsel zu Fall. Die neue Bezirksregierung entschied sich stattdessen, ein terrassiertes Eisenbetonhaus zu adaptieren. So entstand ein offenes Bürger-Haus mit Freiluft-Terrassen, klassischem Uhrturm und einer Fassade, die an das industrielle Erbe von Holešovice erinnert.

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

The paper deals with the outdoor spaces for children’s play which were created in the 1970s and 1980s across former Czechoslovakia. It describes the difficulties connected with playground construction under the centrally controlled state-socialist building industry and focuses attention on several atypical projects that sought to break free from the usual rigid praxis and installation of universal, standardised equipment. The aim is to shed light on possible approaches to the design of atypical playgrounds, achieved mainly through the personal commitment of the creators and inhabitants in “betterment initiatives” (a kind of “people’s brigade” organised as a part of building up the socialist state) or through cooperation between architects, sculptors, sociologists, and sometimes even journalists. The paper will present several exceptional projects that managed to create wholly unorthodox, conceptually and artistically well-thought-out playgrounds that also remembered to offer children something new and unusual, including enough space for their imagination and interpretation. The paper attempts to describe the circumstances around the creation of these playgrounds, which essentially lie somewhere between being a functional object and a work of art. It also looks at the current state of these sites and, unfortunately, the lack of any systemic form of heritage protection for them.

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., BcA. Leontina Pasková

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Dětská hřiště druhé poloviny 20. století charakterizují především typizované houpačky, kolotoče a prolézačky ze svařovaných ocelových trubek, z poněkud fádní produkce však vyčnívá několik výjimečných realizací, kterým se podařilo vytvořit nestandardní herní prvky nebo dokonce celá koncepčně a výtvarně promyšlená hřiště. Text několik takových hřišť představuje a kontextualizuje.

Detail

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Recenze publikace Anny Beaty Háblové "Nemísta měst" (Host - Brno, 2019).

Detail