Mgr. art. Lucia Tóthová

2023-2027

Stavoprojekt vznikl v roce 1948 jako státní projekční organizace, sdružující architekty, inženýry a spřízněné profese. Příslušel k Československým stavebním závodům a představoval v mnoha ohledech naplnění snů a příprav radikální levicové avantgardy. Ale také samozřejmou odpověď na aktuálně probíhající společenské a ekonomické změny (zestátňovala-li se výroba a zemědělství, bylo nutno kolektivizovat i procesy a plánování s nimi související) a na potřebu rozsáhlé rehabilitace válkou zasaženého hospodářství a osídlení. Aktivity Stavoprojektu se soustředily zejména na infrastrukturu, průmysl, bydlení, památkovou péči, veřejné budovy, ale také na typizaci, urbanismus a územní plánování atd. Přestože se následně státní projekční instituce, navazující na zárodečný Stavoprojekt, do roku 1989 několikrát zásadně transformovaly, dopad konceptu centralizace na tuzemskou architekturu byl dalekosáhlý. Proměnil naši krajinu a osídlení, odbornou obec a teorii, výrobu, projekční i stavební praxi. Stavoprojektu v jeho formativních letech 1948–1953 bylo přesto dosud věnováno velmi málo odborné pozornosti a v dějinách architektury se jeho reflexe opírala zejména o (ideologicky deformovanou) dobovou literaturu a řídké paměti aktérů. Archivní fond ústředí Stavoprojektu z let 1948–1953 zůstal až do nedávné doby nezpracovaný. Jeho důkladné studium a intepretace, plánované v tomto projektu, ale mohou vrhnout zcela nové světlo na kořeny, evoluci a chod této instituce, na projekční a zadávací procesy v raných poválečných letech, na hledání možností a limitů centralizace a mezioborové spolupráce, na autorství, ambice a záběr činnosti Stavoprojektu. Projekt usiluje o zaplnění jedné z největších mezer v dějinách české moderní a poválečné architektury.

Detail

2021-2022

Přestože programový zájem o průmyslové dědictví v České republice můžeme sledovat od poloviny osmdesátých let 20. století (a dá se říci, že od té doby stále roste), zůstává tato kulturní vrstva ohroženější než dříve. Pro opuštěné továrny dnes nepředstavuje hlavní nebezpečí ani tak nevratné chátrání a devastace, jako spíš cíle developerských spekulací a prvoplánové exploatace území. Žel je ale leckdy poškozují také nevhodné zásahy při rekonstrukcích či dostavbách, a kolikrát se tak dostáváme do paradoxní situace, kdy stavbu zničily zásahy vedené v dobré víře ji zachránit. Na druhé straně ale můžeme sledovat stále větší rozmanitost přístupů, důvtipných intervencí a improvizací včetně ambiciózních mnohaletých záměrů, které jednoznačně ukazují, jak mimořádný potenciál tyto stavby mají při hledání jejich nového využití. Univerzální návod na správné přístupy samozřejmě nikdy nenajdeme. Lze se nicméně domnívat, že vyšší citlivost a kontextuální myšlení nalezneme spíše u těch architektů, kteří se tímto tématem zabývali již během svého studia. Cílem projektu je proto shromáždit, utřídit a následně vyhodnotit ročníkové a diplomní projekty konverzí průmyslových staveb, které byly zadávány v ateliérech na Fakultě architektury a na Fakultě stavební ČVUT od roku 2002, kdy bylo na základě interní grantové soutěže ČVUT na podporu vědy a výzkumu založeno Výzkumné centrum průmyslového dědictví. Kromě archivní evidence si projekt klade za cíl především vysledovat, ověřit a formulovat obecnější principy: argumenty pro opětovné využití opuštěných objektů z hledisek udržitelného rozvoje, památkové péče i jako prostor pro současnou tvorbu a jako hledání aktuálních témat a tendencí urbanismu a architektury, a to nejen v pedagogickém prostředí.

Detail

2020-2022

Hlavním tématem projektu je architektura sedmdesátých a osmdesátých let v Čechách a na Slovensku. Navrhovaný projekt se konkrétně zaměřuje na bývalé státní projekční (a stavební) podniky, jejich vývoj, transformace, tematické zaměření a náplň práce, a to v návaznosti na politicko-ekonomické poměry v bývalém Československu. Důležitým bodem je sledování návaznosti projekce na dvou a pětileté hospodářské plány povojnového Československa. Časově se téma zaměřuje především na pozdější období, a to léta sedmdesátá a osmdesátá, protože se jedná o nejméně zmapované období v tomhle směru. Projekt je také unikátní svým geografickým zaměřením, a to společným řešením obou krajin, Česka a Slovenska. Tematicky se také bude projekt zabývat návazností náplní práce jednotlivých projektových ústavů na na tehdejší centrální ekonomiku a její plány. Jakým způsobem fungovalo zadávaní práce? Jak byli jednotlivé zadání specifikovány a distribuovány? Jak fungoval běžný chod ústavů, podniků nebo ateliérů? Tyto a mnohé další otázky budou klíčovými při celkovém řešení projektu.

Detail