Nemá dveře. Nemá okna.
Má kdykoliv otevřeno a je gratis.
S pravidelnou nepravidelnosti se v uzavřených kvádrech prezentují otevřené myšlenky zaměstnanců a studujících ústavu. Cílem je seznámit náhodné kolemjdoucí a kolemsedící s aktuálním děním v oboru teorie a dějin architektury a památkové péče. Kurátorem je Ústav teorie a dějin architektury, který vítá i spřátelené ústavy a obory.
Říká se jednak, že „Praxe je nejlepší učitelka.“ ale také, že „Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“ - obojí Marcus Tullius Cicero, tak si vyber a zastav se na chvíli!
Probíhá:
Měkká tvrdá věda
„Geometry - The hidden soul of architecture.“
Manuel Couceiro da Costa
Výstava představuje geometrii jako svébytnou spojnici mezi exaktní matematikou a emocionálním světem umění a architektury. Role geometrie se v současné euro-americké architektuře stala téměř neuvědomělou. Znalost matematického řádu a geometrických pravidel nám přitom pomáhá se orientovat v na první pohled složitém sociokulturním systému. Samotná příroda na ni nikdy nezapomněla ať již v podobě neživých krystalických forem nerostů nebo například v usilovné práci dělnic na včelích plástvích, které lze považovat za prostorové teselace. Těmi se vědecký a umělecký svět inspiruje již po staletí a daly tak vzniknout originálním vzorům dláždění, regionálním formám ornamentality, specifickým architektonickým formám i svébytnému urbanismu členění obývaného území. Výstava se vrací ke kořenům a fundamentálním počátkům vzniku těchto lapidárních a efektním forem.
Výstava je rozdělena do dvou tematických částí: teselace a sliceforms.
Teselace (mozaikování, parketování)
Samotné slovo má řecký původ s významem „čtyři“, tedy pokrytí roviny čtvercovou dlažbou. Teselace mohou být nejrůznějšího typu. Rovinnou teselaci tvoří geometrické útvary, které nazýváme buňky nebo cely. Velkou roli hraje nejen tvar buňky, ale také její barevnost. Umění logiky spočívá v souvislém pokrytí plochy pravidelným, opakujícím se obrazcem, který ji zcela vyplní bez jakýchkoliv mezer a bez překrývání. Základní geometrické obrazce se skládají snadno, za to skutečnou výzvu a krásu představuje nalezení nepravidelných mnohoúhelníků s touto vlastností.
Rovinné teselace prezentují návrhy dláždění studujících prvního ročníku oborů Krajinářská architektura a Design.
Stejně jako rovinu, lze vyplnit i prostor stejnými tělesy bez mezer a překrývání. Z rovinných teselací můžeme vytvářet prostorové tím, že mnohoúhelníky vezmeme za podstavu hranolů. Různorodé vystavené 3D modely představují rozdělený pravidelný šestiboký hranol na přesné poloviny. Vzniklo tak velké množství konvexních i nekonvexních polovin tohoto hranolu, které dokazuje, že neexistuje pouze jedno správné řešení.
Prostorové teselace vytvořili studující oboru Architektura a urbanismus s pomocí 3D tisku.
Quilting (prošití tří vrstev tkaniny)
Práce teselací studujících prvního ročníku roku 2022/2023 se staly inspirací pro textilní kolekci potahů polštářů, kterou realizovaly především absolventky kurzů české quiltařské legendy Jany Lálové. Tato technika vychází z patchworku, což by se dalo volně přeložit jako práce se záplatami ze zbytků látek, které vytvoří nový produkt. První práce, které by se daly zařadit do této kategorie lze vystopovat až do Egypta a Číny. V dnešní době je tato časově a technicky náročná ruční technika nejrozšířenější v Americe a Japonsku. Quilt se od patchworku tedy liší prošitím hned tří vrstev, z toho prostřední tvoří izolační vložka a vrchní právě patchwork.
Sliceforms (vzájemné do sebe zapadající rovinné řezy)
Metoda podtrhuje vlastnosti jakéhokoliv objektu – matematické i estetické. Objekty výborně pracují se světlem a poskytují ojedinělý pohled při navrhování v oblasti architektury a designu.
Úplně první model ve formě eliptického paraboloidu vytvořil matematik Olaus Henrici. Následně bratři Von Brillové začali sériově vyrábět pohyblivé modely pro vzdělávací účely (1874). Jejich sadu modelů vystavili v německém pavilonu na světové výstavě v Chicagu (1893) a díky tomu si několik universit tyto modely zakoupilo a dodnes je můžeme obdivovat například v British Museum of Science v Londýně nebo v Smithsonian National Museum of American History ve Washingtonu. U nás na České polytechnice v Praze se sliceforms poprvé objevily roku 1876 v rámci výuky deskriptivní geometrie. V současné době na tuto tradici navazují a zároveň ji rozvíjí vyučující předmětu deskriptivní geometrie pod Ústavem nosných konstrukcí FA ČVUT.
Autorka koncepce a obsahu:
Dana Kolářová
Zapojení pedagogičtí pracovníci a pracovnice:
Stanislava Čečáková,
Dana Kolářová,
Jakub Řada,
Jiří Šrubař
Autorky quiltingu (měkké vědy):
Zuzana Česáková, Dana Kolářová, Jana Lálová, Marie Marešová, Šárka Sedláčková, Květa Sudová, Klára Šebková.
Autorky a autoři teselací a sliceforms (tvrdé vědy):
Studující prvních ročníků všech tří oborů: Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design.
Grafika a instalace:
Lucia Mlynčeková Tóthová
Kurátor, texty a editace:
Miroslav Pavel
Výstavu organizuje Ústav nosných konstrukcí ve spolupráci s Ústavem teorie a dějin architektury FA ČVUT.
V přípravě:
Proběhlo:
Kdo byl Stavoprojekt?
Interaktivní výstava představila osudy skutečných lidí, kteří téměř utajeně pracovali pro tento státní podnik.
Nálezovka a SHP
relikty stavebněhistorických průzkumů a jejich specifika u architektury 20. století
30 let svobodné architektury
texty o české a česko-slovenské architektuře u nás a v zahraničí vyšlých kolem roku 1989
80a
publikace, texty, stavebněhistorické průzkumy zaměřené na česko-slovenskou architekturu osmdesátých let 20. století
Skutečný Santini
studentky a studenti vybrali ze staveb slavného architekta zajímavé detaily i typické kompoziční postupy
Koncepci galerie založil Matúš Dulla.
