Odborný asistent
V ateliéru si studenti procvičují na třech úlohách základní kompoziční pravidla. V první úloze pracují s jednoduchými geometrickými obrazci (čtverec, obdélník, trojúhelník…), zadanými na základě zvoleného modulu. Pomocí těchto obrazců, skládaných na ploše, vytvářejí na ploše volné skladby, na nichž si osvojují základní kompoziční vztahy.
Ve druhé úloze si tyto vztahy procvičují v prostoru, opět na tělesech volně sestavených z modulových prvků (obvykle malé kostky). Tato fáze je ukončena závěrečným modelem, na kterém se seznamují s různými modelářskými materiály, jejich opracováním a spojováním.
Hlavní úlohou je návrh objektu s jednoduchou funkcí, která neomezuje tvůrčí fantazii a umožňuje maximální prostorovou variabilitu. Požaduje se zapojení schodiště nebo rampy. Tato úloha je zadána na abstraktní ploše (terénu) obvykle čtvercového půdorysu v měřítku 1 : 50 s podmínkou, že asi 25 % plochy musí být oproti základně sníženo o 3 metry. V rámci kompozičních vztahů je kladen také důraz na interakci terénu a objektu a na kompoziční význam schodiště nebo rampy v architektuře objektu. Současně se studenti seznamují s různými stavebními materiály a konstrukčními principy. Základem pracovního postupu je pracovní model v měřítku 1 : 100. Kromě závěrečného modulu odevzdávají studenti ručně vypracovanou výkresovou část – půdorysy, řezy, pohledy a perspektivu.
Abstraktně zadaný terén s výškově stanoveným rozdílem a s minimálními požadavky na provoz či typologické vazby umožňuje studentům zacházet svobodně s kompozicí prostorů a konstrukcemi, které ho tvoří.
V základním architektonickém ateliéru (ZAT) je zadána konkrétní úloha s přiměřeným typologickým programem a s reálným prostředím. Místo stavby volíme tak, aby bylo vhodné pro zadaný program a obsahovalo inspirativní prvky – terén, vodu, přírodní útvary, vazby na zajímavou architekturu apod.
Úloha začíná společným průzkumem terénu, pořízením záznamů a společným vyhodnocením zadaného prostředí. Na základě prvních dojmů si studenti pořizují první variantní skici, kterými se snaží konkrétně vyjádřit osobní pocity a vlastní tvůrčí reakci. Pro inspiraci je seznamujeme s vybranými architektonickými díly, na nichž vysvětlujeme kompozici, konstrukční zásady, dispoziční vazby, materiály a práci s nimi, včetně stavebních detailů. Ze skic, které obsahují situaci, půdorysy, řezy a prostorové řešení, je nakonec vybrána varianta k dopracování.
Kromě závěrečného modelu požadujeme ručně vypracovanou situaci s vyřešením všech nezbytných provozních ploch a vazeb, půdorysy, řezy, pohledy a perspektivy, a vybraný architektonický detail, podpořený rozvahou o konstrukci.
