Česká železobetonová sakrální architektura ve středoevropském kontextu

Fenomén architektury 20. století - železobeton - se nezapomenutelným a jedinečným způsobem propsal i do sakrální tvorby. Na celém světě bylo v průběhu 20. a 21. století postaveno mnoho unikátních sakrálních staveb, které by nikdy nespatřily světlo světa, nebýt právě železobetonu a jeho mimořádných vlastností. V českém prostřední sehrál tento materiál také významnou roli, bohužel však ne v takové míře, jako je tomu v zahraničí a okolních zemích. Cílem této práce je zasadit českou železobetonovou sakrální architekturu římskokatolické církve do středoevropského kontextu porovnáním s kostely a kaplemi, jež vznikly v průběhu 20. a 21. století na území Německa, Švýcarska, Rakouska, Polska, Slovenska, Maďarska a Slovinska. Významný vliv na rozdílnost, ale mnohdy i podobnost architektonické tvorby, kterého by se tato práce však měla dotknout pouze okrajově, měl dozajista samotný historický vývoj Římskokatolické církve v tom kterém státu. Hlubšímu zkoumání, pro tento projekt důležitějšímu, bude však podroben vývoj železobetonových konstrukcí v jednotlivých zemích a jejich následné použití v sakrálních stavbách. Pro potřeby uceleného přehledu o české sakrální architektuře nutné pro její srovnání a uvedení do kontextu s kostely a kaplemi ostatních středoevropských zemí budou tyto komplexní informace čerpány z dosavadních výsledků řešitelky, které získala v rámci projektu SGS 2015 "Formy železobetonových katolických kostelů v České republice".