Formy železobetonových katolických kostelů v České republice

Dvacáté století se ve stavitelství stalo dobou železobetonu, konstrukcí velkých rozponů, různých tvarů a forem. Přednosti tohoto materiálu se začaly od 20. let 20. století ve výrazné míře využívat i v sakrální architektuře. Počátky však lze sledovat už od začátku 20. století (kostel St. Jean du Montmartre v Paříži (1894-1904) od Anatola de Baudot; kostel Der Heilige Geist ve Vídni (1909-1911) od Josipa Plečnika a ikonický kostel Notre Dame v Le Raincy (1922-1923) od bratrů Perettových). V České republice docházelo k uplatnění tohoto nového konstrukčního materiálu postupně od začátku 20. století, kdy byl v prvé řadě užíván pouze pro namáhané části konstrukcí, převážně pro základy a klenby. Od konce 20. let 20. století se dostává spolu s funkcionalistickou architekturou do popředí a vytváří si zde své jedinečné a nezastupitelné místo. Cílem tohoto projektu je vytvořit kompletní seznam železobetonových katolických kostelů na území České republiky od svých prvopočátků ze začátku 20. století po současnost. Na základě tohoto seznamu pak analyzovat prostorové formy a efektivitu navržených konstrukcí jednotlivých kostelů a roztřídit je do skupin podle architektonických slohů či doby, ve které byly postaveny.