Výzkum českých vesnic v rumunském Banátu

Ve 20. letech 19. století byly doposud liduprázdné oblasti tehdy pohraničního pásma rakousko-uherské monarchie v dnešním Rumunsku kolonizovány českými osadníky, kteří se usadili v kraji zvaném Banát, kde založili několik vesnic. Vzhledem k umístění těchto osad a vesniček uprostřed hlubokých lesů na jihozápadním konci karpatského oblouku, které zapříčinilo výrazné odloučení od okolní civilizace, si obyvatelé českých vesnic do dnešních dnů uchovali svoji kulturu, jazyk, zvyky, tradiční způsoby hospodaření v krajině i zvyklosti lidového stavitelství. Celá oblast, která zahrnuje 6 českých vesnic (Eibentál, Bígr, Gerník, Rovensko, Svatá Helena a Šumice), stála doposud až na některé výjimky (několik etnografických expedic v 60. letech) mimo zájem českých stavebních historiků a památkářů. Jak však zjistily expedice studentů Ústavu památkové péče FA ČVUT, které proběhly v letech 2012 a 2013, v dotyčných vesnicích se nacházejí těžko uvěřitelné architektonické a stavitelské hodnoty. Především je zde možno studovat podobu tradičního stavitelství, které před 180ti lety vyšlo z českého kulturně-historického okruhu, ale bylo izolováno, resp. v pozdějších letech pod vlivem rumunského prostředí. Přímo se tedy nabízí provádění stavebně-historických průzkumů mimořádně zajímavých staveb. Doposud se také žádní badatelé nevěnovali urbanistickému vývoji českých vesnic - tento nedostatek bychom chtěli napravit. Dalším velkým tématem, které především souvisí s onou neuvěřitelnou prostorovou i funkční kontinuitou oblasti, je kulturní krajina, kde se již dostáváme na styčné plochy s mnoha dalšími obory (historie osídlení, historická geografie, botanika apod.). Cílem našeho výzkumu je komplexní poznání sídelní složky českých vesnic v Banátu, a to skrze stavební kulturu, utváření sídel a obhospodařovávání krajiny.