Mgr. Jan Zikmund, Ph.D.

2023-2027

Obecným cílem projektu je rozvíjení specifické národní a kulturní identity prostřednictvím poznání, interpretace, vyzdvižení kulturního významu a možností udržitelného zachování v současné době jedné z nejohroženějších skupin stavebních památek druhé poloviny 20. století, dosud stále přehlížených a nedoceněných i v rámci širokého spektra témat průmyslového dědictví. Projekt přímo navazuje na dva projekty NAKI, jichž bylo VCPD FA ČVUT řešitelem a využívá a rozvíjí výsledky dosaženého poznání pro další úroveň syntetizujícího a vyhodnocujícího výzkumu a jeho další aplikaci. Obsah pojmu průmyslové dědictví je totiž třeba rozšířit oproti dosavadnímu (tradičnímu) vnímání, chápání a zpracování. Konkrétním cílem projektu je proto poznání posunout ve dvou tematických a metodických liniích. V prvé řadě v časovém rámci, tedy se zaměřením na dosud nezmapovanou, přehlíženou a ohroženou kulturní vrstvu průmyslové architektury druhé poloviny 20. století, s potřebnými kontextuálními přesahy oběma směry – jak do meziválečného období, tak do transformačních devadesátých let. Paralelní linie pak sleduje doprovodné společenské jevy, jež ve sledovaném období přinesly potřebu a hledání nových interpretačních rovin průmyslového dědictví a vznik programových snah o jeho záchranu. Téma, obsah i formální zpracování aplikačních a publikačních výsledků výzkumu jsou zvoleny tak, aby byly bezprostředně využitelné v oblastech činnosti profesních a vzdělávacích organizací, orgánů státní správy a samosprávy, soukromých subjektů, výzkumných institucí a v neposlední řadě odborné i laické veřejnosti. Především pak, na základě trvalé a mnohaleté činnosti VCPD FA ČVUT při ochraně hmotného kulturního dědictví obecně, konkrétně využitelné odborem památkové péče Ministerstva kultury, a to jak v případě řízení o prohlášení a zrušení prohlášení věci za kulturní památku, tak při jednání poradních orgánů odboru.

Detail

2023-2027

Stavoprojekt vznikl v roce 1948 jako státní projekční organizace, sdružující architekty, inženýry a spřízněné profese. Příslušel k Československým stavebním závodům a představoval v mnoha ohledech naplnění snů a příprav radikální levicové avantgardy. Ale také samozřejmou odpověď na aktuálně probíhající společenské a ekonomické změny (zestátňovala-li se výroba a zemědělství, bylo nutno kolektivizovat i procesy a plánování s nimi související) a na potřebu rozsáhlé rehabilitace válkou zasaženého hospodářství a osídlení. Aktivity Stavoprojektu se soustředily zejména na infrastrukturu, průmysl, bydlení, památkovou péči, veřejné budovy, ale také na typizaci, urbanismus a územní plánování atd. Přestože se následně státní projekční instituce, navazující na zárodečný Stavoprojekt, do roku 1989 několikrát zásadně transformovaly, dopad konceptu centralizace na tuzemskou architekturu byl dalekosáhlý. Proměnil naši krajinu a osídlení, odbornou obec a teorii, výrobu, projekční i stavební praxi. Stavoprojektu v jeho formativních letech 1948–1953 bylo přesto dosud věnováno velmi málo odborné pozornosti a v dějinách architektury se jeho reflexe opírala zejména o (ideologicky deformovanou) dobovou literaturu a řídké paměti aktérů. Archivní fond ústředí Stavoprojektu z let 1948–1953 zůstal až do nedávné doby nezpracovaný. Jeho důkladné studium a intepretace, plánované v tomto projektu, ale mohou vrhnout zcela nové světlo na kořeny, evoluci a chod této instituce, na projekční a zadávací procesy v raných poválečných letech, na hledání možností a limitů centralizace a mezioborové spolupráce, na autorství, ambice a záběr činnosti Stavoprojektu. Projekt usiluje o zaplnění jedné z největších mezer v dějinách české moderní a poválečné architektury.

Detail

2021-2022

Přestože programový zájem o průmyslové dědictví v České republice můžeme sledovat od poloviny osmdesátých let 20. století (a dá se říci, že od té doby stále roste), zůstává tato kulturní vrstva ohroženější než dříve. Pro opuštěné továrny dnes nepředstavuje hlavní nebezpečí ani tak nevratné chátrání a devastace, jako spíš cíle developerských spekulací a prvoplánové exploatace území. Žel je ale leckdy poškozují také nevhodné zásahy při rekonstrukcích či dostavbách, a kolikrát se tak dostáváme do paradoxní situace, kdy stavbu zničily zásahy vedené v dobré víře ji zachránit. Na druhé straně ale můžeme sledovat stále větší rozmanitost přístupů, důvtipných intervencí a improvizací včetně ambiciózních mnohaletých záměrů, které jednoznačně ukazují, jak mimořádný potenciál tyto stavby mají při hledání jejich nového využití. Univerzální návod na správné přístupy samozřejmě nikdy nenajdeme. Lze se nicméně domnívat, že vyšší citlivost a kontextuální myšlení nalezneme spíše u těch architektů, kteří se tímto tématem zabývali již během svého studia. Cílem projektu je proto shromáždit, utřídit a následně vyhodnotit ročníkové a diplomní projekty konverzí průmyslových staveb, které byly zadávány v ateliérech na Fakultě architektury a na Fakultě stavební ČVUT od roku 2002, kdy bylo na základě interní grantové soutěže ČVUT na podporu vědy a výzkumu založeno Výzkumné centrum průmyslového dědictví. Kromě archivní evidence si projekt klade za cíl především vysledovat, ověřit a formulovat obecnější principy: argumenty pro opětovné využití opuštěných objektů z hledisek udržitelného rozvoje, památkové péče i jako prostor pro současnou tvorbu a jako hledání aktuálních témat a tendencí urbanismu a architektury, a to nejen v pedagogickém prostředí.

Detail

2018-2022

České poválečné architektuře je v posledních letech věnována intenzivní pozornost odborné i laické veřejnosti. Vznikají desítky publikací, výstav a výzkumných projektů, které se soustředí zejména na fenomén optimistických šedesátých let a na dozvuky této éry v letech sedmdesátých. Architektura následujícího období zatím bohužel zůstává zcela mimo pozornost. Osmdesátá léta si však, i přes normalizační společensko-politické souvislosti, zaslouží podrobnější zkoumání. Přinesla mnoho nových myšlenek. Navzdory politickým restrikcím do Československa ze zahraničí prosakovaly soudobé teorie, včetně postmoderní humanizace moderního, resp. zprůmyslněného stavebnictví a prvních náznaků zodpovědnějšího přístupu ve vztahu k životnímu prostředí. Mnoho aktivit a diskusí odborné architektonické obce dostávalo ráz hledání paralelní, polidštěné reality (např. Urbanity, Malovaná architektura) a v druhé polovině dekády tento společenský kvas jistě zrcadlil i postupné rozvolňování režimu. Spolu s dozvuky projektů let šedesátých a sedmdesátých a souběžně s vrcholně centralizovanou, zpolitizovanou standardní produkcí osmdesátých let se tak i ve stavební praxi postupně prosazovaly souběžné, alternativní proudy a vysoké ambice přesahující sevřenou atmosféru doby i hranic socialistické země. Projekt NAKI se soustředí na mapování architektury daného období, jejího teoretického pozadí, konkrétních projektů a staveb, interiérů, konstrukcí, a v neposlední řadě i na zaznamenání současného stavu sledovaného stavebního fondu.

Detail

2016-2020

Projekt se zaměřuje na kondici architektury v transformačních obdobích, a to na příkladu české architektury let 1945-1948 a 1989-1992. Realizované (iniciované) stavby a dobová odborná debata budou podrobeny analýze s využitím metodologických postupů dějin umění a poznatků sociologie a tranzitologie. Jádrem projektu bude konfrontace dlouhodobých utopicko-ideových konceptů české architektury 20. století a okamžité rétoriky přerodu. Důraz bude položen na význam individuálních aktérů - architektů, teoretiků a investorů - v neustáleném institucionálním prostředí období přerodu.

Detail

2016-2020

.Obecným cílem projektu je rozvíjení specifické národní a kulturní identity i integrity v kontextu evropské a světové kultury prostřednictvím poznání, formulace a vyzdvižení kulturních hodnot stavebních památek průmyslového dědictví, které je nezbytné pro zachování jejich hodnot při novém využití. Projekt přímo navazuje na výsledky projektu NAKI Industriální topografie ČR, využívá a rozvíjí jeho databázi pro syntetizující a vyhodnocující výzkum, který poskytne strukturovaný výběr exemplárních památek průmyslového dědictví a jejich typických situací, a to v podobě specializované mapy s odborným obsahem, doprovázené výstavami a monografickými publikacemi. Vzhledem k evidované nízké míře zachování hodnot, specifických pro širokou oblast průmyslového dědictví, vychází z interpretace průmyslových budov či jejich souborů a formuluje jejich obecně kulturní hodnoty, a to ve dvou metodických liniích: Hlavní linie sleduje obecné principy jejich vzniku, které jsou zároveň základními principy průmyslové civilizace – racionalizaci navrhování a provádění, tvůrčí specializaci, typizaci a globální transfer zkušeností. Pojímá průmyslové stavby jako komplexní, individuální technicko-architektonická díla, a sleduje především proces jejich návrhu, původ či autorství, a to nezbytně v evropském kontextu. Komplementární linie sleduje jedinečný a zpravidla diskontinuální stavební vývoj průmyslových staveb, pojímá je jako součásti heterogenních souborů, jejichž funkce se v kritických obdobích mění a v post-průmyslové éře zanikají, a charakterizuje tak jejich potenciál pro zachování identity konkrétního místa při jeho dalším rozvoji. Obě linie se protínají v pochopení vnitřně protikladných hodnot, které konkrétní průmyslové stavby a areály průmyslového dědictví v dnešní situaci představují, nezbytném k nalezení jim odpovídajících, konzervačních a zároveň tvůrčích urbanistických a architektonických postupů při jejich novém využití.

Detail

2015-2017

Průmyslová revoluce přinesla zcela nové struktury osídlení, které prakticky v nezměněné podobě dodnes více či méně plní svoji roli. Současné úsilí o nové zhodnocení průmyslových úhorů a nevyužívaných staveb nastoluje širší než pouze architektonicko-stavební otázky. Jakým způsobem tyto proměny a stavební aktivity ovlivní složitou síť hmotných otisků historického vývoje v přilehlém území? Jak se změní stále živá paměť obyvatel a místní komunity? Přinesou zásahy pozitivní nebo negativní dopady na sociálně ekonomický rozvoj a statut území? Lze např. formou participace obyvatel, pozvolnou etapizací nebo vhodnou volbou měřítka zabránit neúspěchu a nepřijetí projektu? Industriální dědictví a problematika jeho nového využití jsou dnes chápány ve velmi širokém záběru, zpravidla však v jeho krajních polohách jednotlivých staveb nebo rozsáhlých ploch brownfields. Dosud málo probádanou, ale v posledních letech stále častěji diskutovanou a naprosto klíčovou tématikou je však střední měřítko na úrovni kulturní krajiny. Tato změna úhlu pohledu vyvolává nové otázky, jak zachovat a chránit průmyslové dědictví v rámci aktivního, žijícího území. Je modernizace těchto území vždy nezbytná? Skrývá se v industriální minulosti inovativní budoucnost, motor ekonomiky a pojidlo kulturních nebo sociálních vztahů? Tyto problémy jsou společné pro všechny země s průmyslovou minulostí, bez ohledu na úroveň jejich industrializace. Je zde mnoho dosud nevyužitých šancí a vnitřních kapacit, které čekají na chytrá řešení. Cílem projektu je přispět k hlubšímu porozumění procesům ovlivňujícím další vývoj oblastí s industriální minulostí a také hledání cest k jejich novému využití: - Historie, otisky industriální minulosti a potenciál území / identita, komunitní prostor, sociální zodpovědnost - Ovlivňování kvality životního prostředí a formování kulturní krajiny - Veřejný prostor jako ohnisko vzdělávání, kultury a inovace - Přírodní procesy a zeleň jako cesta k rehabilitaci území, zhodnocení specifickýc

Detail

2012-2014

Postindustriální éra přinesla nové výzvy - v oblasti kulturně-sociální, ekonomicko-hospodářské a environmentální. Restrukturalizace probíhá ve vyspělých zemích už od konce šedesátých let. Mnoho otázek přesto stále zůstává nezodpovězeno a širší společnost proměnu dosud jako étos nových souvislostí plně nepřijala. Nabízený potenciál průmyslového architektonického dědictví však v kontextu probíhající ekonomické krize, protežovaných zásad udržitelného rozvoje a hledání kulturní identity získává na zvláštní naléhavosti. Cílem projektu je vyplnit dosud prázdná místa v poznání historie průmyslového dědictví a úskalí jeho současného a nového využití: - Prostor, struktura a technologický tok / možnosti nového využití průmyslového dědictví - Průmyslová architektura dvacátého století / historie, souvislosti a úskalí nového využití - Iniciační a nízkonákladové konverze průmyslových staveb - Přírodní procesy a zeleň jako cesta k rehabilitaci území Tyto dílčí úhly pohledu navazují na dosavadní pozná

Detail

2011-2014

Územní analýza a metodika vyhodnocení v kontextu evropských přístupů z hlediska kulturního, ekonomického a sociálního potenciálu.

Detail