Ing. Petra Boudová

2019

Téma identifikace a ochrany industriálních památek a industriálních krajin je velkou výzvou nejen v České republice, ale i v mezinárodním kontextu a to pro svůj důležitý přínos k pochopení celé šíře postupů a etap podrobení krajiny člověkem. Péče a zájem o toto kulturní dědictví významně přispěje k tomu, jak podrobné a celistvé svědectví o průmyslovém vývoji zanecháme budoucím generacím. Nejen opuštěné průmyslové objekty, ale i postindustriální krajinu je třeba považovat za dědictví průmyslové revoluce. Vzhled a vlastnosti krajiny jsou výsledkem složitého vývoje jejích složek a prvků a vlivu člověka na ně. Industriální a následně chronologicky po ní postindustriální krajina se vyznačuje řadou typických atributů a je obrazem regionální identity. Území po úpadku průmyslových a návazných aktivit opuštěné, s objekty podléhajícími procesům chátrání, rozkladu a zániku, se již stala objektem odborného zájmu. Krajinářská problematika je ovšem pojednávána zejména z hlediska ekologického a enviromentálního, s ohledem na výskyt biotických společenstev a druhů, případně remediace půd a vod. Průmyslové krajiny jako kategorie historických kulturních krajin jsou zatím studovány podstatně méně, metodické aspekty výzkumu a hodnocení, klasifikace a nástin typologie tohoto typu krajiny jsou teprve v počátcích. Právě proto je rozšiřování poznání, jak se prostřednictvím hmotných pramenů projevuje paměť industriální krajiny a jakým způsobem tyto projevy zkoumat, v dnešní době velmi důležité. Souhrn a uchování dostupných informací umožní tyto specifické krajiny chránit a s ohledem na materiální a duchovní potřeby současné společnosti alespoň některé z nich vhodně integrovat do kontinuálního procesu utváření krajiny.

Detail

2015-2017

Průmyslová revoluce přinesla zcela nové struktury osídlení, které prakticky v nezměněné podobě dodnes více či méně plní svoji roli. Současné úsilí o nové zhodnocení průmyslových úhorů a nevyužívaných staveb nastoluje širší než pouze architektonicko-stavební otázky. Jakým způsobem tyto proměny a stavební aktivity ovlivní složitou síť hmotných otisků historického vývoje v přilehlém území? Jak se změní stále živá paměť obyvatel a místní komunity? Přinesou zásahy pozitivní nebo negativní dopady na sociálně ekonomický rozvoj a statut území? Lze např. formou participace obyvatel, pozvolnou etapizací nebo vhodnou volbou měřítka zabránit neúspěchu a nepřijetí projektu? Industriální dědictví a problematika jeho nového využití jsou dnes chápány ve velmi širokém záběru, zpravidla však v jeho krajních polohách jednotlivých staveb nebo rozsáhlých ploch brownfields. Dosud málo probádanou, ale v posledních letech stále častěji diskutovanou a naprosto klíčovou tématikou je však střední měřítko na úrovni kulturní krajiny. Tato změna úhlu pohledu vyvolává nové otázky, jak zachovat a chránit průmyslové dědictví v rámci aktivního, žijícího území. Je modernizace těchto území vždy nezbytná? Skrývá se v industriální minulosti inovativní budoucnost, motor ekonomiky a pojidlo kulturních nebo sociálních vztahů? Tyto problémy jsou společné pro všechny země s průmyslovou minulostí, bez ohledu na úroveň jejich industrializace. Je zde mnoho dosud nevyužitých šancí a vnitřních kapacit, které čekají na chytrá řešení. Cílem projektu je přispět k hlubšímu porozumění procesům ovlivňujícím další vývoj oblastí s industriální minulostí a také hledání cest k jejich novému využití: - Historie, otisky industriální minulosti a potenciál území / identita, komunitní prostor, sociální zodpovědnost - Ovlivňování kvality životního prostředí a formování kulturní krajiny - Veřejný prostor jako ohnisko vzdělávání, kultury a inovace - Přírodní procesy a zeleň jako cesta k rehabilitaci území, zhodnocení specifickýc

Detail