prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

The article examines a number of changes in the ethos related to the city - both existing buildinig stock and newly proposed developments - in the 1970s and 1980s. In particular, it traces the (post-modern) influence on heritage conservation and revitalization processes in historic city centers and in the suburban tenement neighborhoods of the late 19th century and the first half of the 20th century; the theme of filling vacant lots in cities; and considerations of the humanization of prefabricated buildings and the public space of housing estates.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D., Mgr. Lukáš Beran, Ph.D., Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Mgr. Veronika Vicherková, Ph.D., PhDr. Miroslav Pavel, Ph.D., Mgr. Tereza Pokorná, Mgr. art. Lucia Tóthová, M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Autoři této knihy čtenářům zprostředkovávají klíčové procesy v architektuře osmdesátých let – zejména rostoucí úsilí o kritickou vnitřní sebereflexi, reálné vyhodnocení možností našeho stavebnictví a snahy o jeho revitalizaci nebo reakce na tehdy aktuální společenské či mezinárodní výzvy. A s ambicemi naznačují i okolnosti jejich (ne)naplnění v reálné tvorbě. Na pozadí institucionálního a myšlenkového zázemí představují tuto architekturu jako složitou a v mnoha ohledech protikladnou mozaiku. Ta odráží jak rozvolněný konzumně orientovaný životní styl, tak i všudypřítomnou unifikovanou výstavbu v ekonomicky a morálně slabém režimu. Zahrnuje jak setrvačnost sociální politiky státu, tak exkluzivní služby prominentům. Pečlivě moderovanou ideologickou reprezentaci prostřednictvím okázalých budov i lehce „diverzní“ prosakování a posléze i naplnění západních inspirací. Masivní vytěžování a ničení přírody a zároveň plány na tvorbu udržitelného životního prostředí. Technokratickou organizaci práce architektů a stejně tak jejich schopnost nalézt pozitivní soukromé niky v alternativní kultuře. Jestliže se éra osmdesátých let jeví jako mimořádně rozporuplná, pak architektura nemohla být jiná.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., Mgr. Jana Bukačová, Mgr. Tereza Pokorná, Mgr. art. Lucia Tóthová, M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Cílem výsledku Specializovaná mapa s odborným obsahem bylo topografické zmapování architektonického dědictví osmdesátých let v České republice, které mělo syntetizovat poznatky z plošného průzkumu, probíhajícího po celou dobu řešení grantu. Záměrem, na rozdíl od ostatních výstupů projektu, bylo představit vybraný soubor poznatků o architektuře formou jedné ucelené a veřejnosti přístupné platformy, kde budou informace navázány na geografickou polohu staveb a kde s nimi bude možno aktivně uživatelsky pracovat pomocí filtrů a provázanosti záznamů. Záznamy nabízí informace nejen o historii, ale výše uvedeným propojováním do vzájemných souvislostí a celků umožňují i vyhodnocování z pohledu současného a budoucího potenciálu a především památkových hodnot. Specializovaná mapa se dělí na čtyři základní bloky – mapa, stavby, autoři, akce –, které mají představit architekturu osmdesátých let z širšího úhlu pohledu a podchytit vybrané nejvýznamnější jevy v dobovém dění.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Artykuł bada ewolucję nowego typu budownictwa – garaży – w XX wieku w Czechach. Od eksperymentalnych wczesnych stadiów na początku wieku po zaawansowane konstrukcje uniwersalne w latach osiemdziesiątych, wszystkie pokazują, jak architektura była kształtowana przez rozwój technologii, stylu życia czy ekonomii. Ogromne rozpowszechnienie samochodu i ekspansja motoryzacji w pierwszych trzech dekadach XX wieku również bezpośrednio wpłynęły na rozwój usług dla zmotoryzowanych. Samochody były wówczas jeszcze kruche i łatwo się psuły, dlatego wymagały niezwykłej i bardzo kompleksowej pielęgnacji. Otrzymali tę opiekę w publicznych garażach, które służyły nie tylko jako miejsce do parkowania samochodu, ale także jako miejsce, w którym można było serwisować i myć samochody, jako wypożyczalnia, jako miejsce zakupu akcesoriów samochodowych i gdzie można było też wynająć kierowcę, a nawet nauczyć się jeździć. W okresie międzywojennym samochód był oznaką społecznego prestiżu i nowoczesnego, aktywnego trybu życia; w konsekwencji usługi towarzyszące były świadczone w elegancki, konkurencyjny, biznesowy sposób.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Článek se věnuje uplatnění plastů v architektuře pozdní normalizace, zejména přesahům k designu a vybavení veřejného prostoru.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Architekturu osmdesátých let si obvykle spojujeme se záplavou hnědé barvy, koženky a bezútěšné panelové šedi. Jde ale o obraz úplný? Nedělo se mimo zorné pole našich osobních vzpomínek a kriticky laděných fotografií a filmu i něco jiného, zajímavějšího? Vždyť v každé době žije nemalé procento ambicióznějších tvůrců, usilujících o více, než jen o všední, všudypřítomný průměr. A nakonec i režim, jakkoliv politicky represivní a v ekonomickém i společenském rozkladu, jistě v rovině osobních aktivit klíčových aktérů a v odpovědi na už v podstatě otevřenou nespokojenost se stavem prostředí musel prosazovat změny. Článek se zaměřuje na snahu o rehabilitaci historických měst, vyrovnávání se s zprůmyslněným stavebnictvím pozdní normalizace, humanizaci sociálních staveb, ekologii a alternativní scénu.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

The building industry in normalisation-era did not offer architects proper opportunities for the development of the current ethos. Although there were a small number of buildings that because of the type of commission or the involvement of a prominent investor were accorded an individual approach and had an almost unlimited budget, political support and sometimes even supplies from abroad, in all other projects architects had to improvise extensively, at some risk and considerable effort. They looked for loopholes in the rigid systems of prefabricated structures and façades, modified standard components or used them in unusual places, embellished largely dull buildings with added features such as loggia, portals, and awnings, got the public and artists involved in plans and projects, persuaded manufacturers, colleagues, and research institutes to engage in experiments. The results that constant improvisation forced by circumstances produced deserves our attention. Although many of these buildings may have lost their freshness over time, the works of those architects who recast the difficulties of that time into challenges and extracted a unique style out of the work of improvisation continue to form a stratum of modern architectural history that cannot be overlooked.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Článek mapuje významné fenomény české architektury osmdesátých let. Zaměřuje se například na rehabilitaci historických městských center, téma modernizace činžovních domů nebo prvopočátky ekologických snah.

Detail

prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Jan Zikmund, Ph.D., doc. mgr Hubert Kamil Guzik, Ph.D., Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Mgr. Veronika Vicherková, Ph.D., Mgr. Jana Bukačová, M.A. Klára Ullmannová

15113 Ústav teorie a dějin architektury

Stavebnictví v normalizačním Československu nenabízelo široké možnosti pro plné rozvinutí představ architektů. Nadechnutí experimentálních šedesátých let sice přineslo celou řadu inovací, z nichž se řada dostala i do každodenní praxe, ale upřednostnění kvantity nad kvalitou a stále zoufalejší hospodářská situace vedly k všeobecnému nedostatku i omezenému prostoru pro tvůrčí práci. Rozpor mezi ambicemi tvůrců a reálnými možnostmi stavebnictví vyvrcholil právě v osmdesátých letech. Existovala sice úzká skupina staveb, které měly z podstaty svého zadání nebo díky prominentnímu investorovi zajištěny individuální přístup, bezmála neomezené rozpočty, a třeba i zahraniční dodávky, ale u všech ostatních museli tvůrci a dodavatelé za nemalého osobního úsilí a rizika často improvizovat. Chtěl-li architekt v churavém hospodářství a normalizačním bezčasí prosadit svou autorskou představu, stalo se kreativní přetváření všeho dostupného a ohýbání pravidel jeho každodenním chlebem. Vyhledával skuliny v jinak spíše rigidních prefabrikovaných konstrukčních nebo fasádních systémech (viz text Skelet), upravoval nebo do nezvyklých pozic osazoval dostupné standardní prvky (viz texty Transfery, Keramika), přidával na povětšinou fádní budovy zajímavé doplňky v podobě lodžií, portálů, markýz (viz text Jekly), zapojoval do projektů a realizací veřejnost i umělce (viz text Hřiště), přesvědčoval výrobce, spolupracovníky a výzkumná pracoviště k ojedinělým experimentům (viz text Počítače) nebo k pověstnému tuzemskému „high-tech na koleně“ (viz text Transfery) a v neposlední řadě usiloval o alespoň částečný návrat rukodělných, řemeslných detailů a lidštějšího měřítka (viz text Cihly a dřevo). To vše na pozadí všudypřítomné, celospolečenské improvizace a shánčlivosti (viz texty Kultura protislužby a Stavím, stavíš, stavíme).

Detail